Když zvířata vzrušuje moč
Samec žirafy ochutnává moč samice aby zjistil, zda je připravena na početí.
Zvířata běžně provozují i sexuální praktiky, které bychom u lidí řadili spíše mezi ty vzácnější. Například takový piss – biologicky častěji urolagnie, je poměrně častou sexuální praktikou koz. Ty se snaží na svůdné močení nalákat mnohdy ne příliš sexuchtivé samce. Samice koz se prochází po okolí a naléhavě při tom močí. Jakmile proudu moči nastaví samec tlamu, aby ochutnal, mají o potencionálního otce příštího vrhu postaráno.
Kozlové nejsou jediní samci ve zvířecí říši, kteří před pářením ochutnávají moč samic. Samci žiraf by se bez této poněkud perverzní praktiky ani neobešli. Žirafy mají totiž velmi krátké plodné období, potomky mohou počít pouze dva týdny v roce. Pro žirafy je díky jejich tělesným proporcím páření poměrně náročný akt. Aby měli samci jistotu, že jejich snaha nebude zbytečná, raději nejprve ochutnají moč samice, aby zjistili, zda obsahuje dostatek hormonů a žirafa je tak připravena počít. Ani chutnání moči však nemusí být zárukou toho, že ke splynutí skutečně dojde. Když samice prostě nemá na sex náladu, může mít moč sebechutnější, a žirafí samec s tím nic nenadělá.
Voyeři z donucení
Mladým samcům lachtanů kalifornských nezbývá nic jiného, než se ukájet při pohledu na sexuální radovánky starších samců.
Díváte se rádi? Pak jste možná stejní voyeři jako lachtani kalifornští. Ti s oblibou sledují sexuální akt svých zvířecích kolegů a nesmírně je to vzrušuje. Ve skrytu duše tito samci doufají, že se po skončení milostného aktu pozorovaného páru budou moci přidat, to se však stává jen zřídkakdy.
Starší samci kalifornských lachtanů mají celý harém samic, a i když se s nimi zrovna nepáří, žárlivě si své partnerky střeží. Mladší samci tak mnohdy nemají jinou možnost sexuálního uspokojení, než sledovat páření svých starších soků někde zpovzdálí.
Pavoučí samice umí ocenit kvalitní sex
Samice pavouků Physocyclus globulus plodí potomky s parterem, který je nejlépe uspokojil.
To samci pavouků Physocyclus globosus si užijí páření poměrně dost. Samice tohoto druhu pavouka z čeledi třesavkovitých jsou totiž tak trochu nymfomanky. Navíc mohou ve svém těle nosit sperma až několika samců a samy si určit, kterým se nechají oplodnit. Při páření se tak musí pavoučí samec pořádně snažit, aby samička byla spokojená a vybrala právě jeho jako otce svých potomků. Během koitu dává samice hlasitými zvuky najevo, zda se jí počínání jejího partnera líbí, či nikoliv. Jakmile není samička náležitě uspokojena, samec může na pavoučata rovnou zapomenout.
Tučňáci tak perverzní, že o nich vědci odmítali psát
Páření tučňáků kroužkových nemá žádná pravidla – samci nepohrdnou ani vlastním potomkem nebo mrtvou samicí.
Mezi největší zvrhlíky zvířecí říše patří bezesporu tučňáci. Tabu pro ně není homosexualita, znásilnění, incest ba dokonce ani pedofilie nebo nekrofilie. Biologové o tučňácích měli jen velmi málo informací, až do začátku 20. století se do nehostinných koutů Antarktidy nikomu nechtělo tyto nelétavé ptáky jet zkoumat. Až v roce 1912 se část Scottovy expedice, jejíž hlavním cílem bylo dobýt jižní točnu, vydala zkoumat tučňáky kroužkové. Vedoucí výzkumné výpravy, zoolog George Murray Levick, byl sexuálními zvyklostmi tučňáků natolik šokován, že se zařekl, že se o nich veřejnost nesmí nikdy dovědět.
Hned druhý den svého několikaměsíčního pozorování tučňáků na Antarktidě byl Levick svědkem pokusu o spáření se dvou samců s mrtvou samicí. Tento incident však ani zdaleka nebyl vrcholem všech perverzností, které tučňáci normálně provozovali. Nadržení samci totiž běžně znásilňují samice, a může jít klidně o jejich vlastní mladé, tučňáci incest ani znásilnění vůbec neřeší. Další praktiky jako jsou skupinový nebo orální sex už byly jenom třešničkami na dortu. Společnost v té době nebyla připravena na podobná odhalení a samotného Levicka pozorování tučňáků natolik pohoršovalo, že některé pasáže svého deníku šifroval do staré řečtiny.
Zoolog Levick byl natolik pohoršen sexuálními praktikami tučňáků, že své zápisky raději šifroval do staré řečtiny.
Vědecká zpráva z expedice za tučňáky nikdy nebyla vydána a deník zoologa Levicka zůstal dlouhých 100 let zapomenutý někde v archivu. Až v roce 2012 byl deník znovu nalezen a jeho obsah konečně zveřejněn. Deviantní chování tučňáků kroužkových pomohly pochopit poměrně nedávné poznatky o těchto ptácích. Ty potvrzují, že tučňáci své chování nijak vědomě k perverznostem nesměřují. Nejenom, že nejsou schopni rozpoznat, jestli se páří s partnerem opačného pohlaví, v mrazivém prostředí Antarktidy se těžko poznává i to, jestli je jejich pářící partner ještě naživu. Zkrátka v tak nehostinném prostředí nemají tučňáci čas zkoumat, s kým se páří. Stačí jim, když partner zaujímá tu správnou pářící polohu.
