Moc v rukou mužské potence
Ištar – sumerská bohyně plodnosti a pohlavního života
Lidé byli v dávných dobách více spjati s přírodou. Muž musel zajistit rodinu po všech stránkách. Od toho se odvíjela i mužská potence. K čemu by byl muž, který nemůže zplodit potomky? K ničemu. Rod nemohl mít pokračovatele. Impotentní jedinci byli odsunuti mimo společenské dění, nebo vyhnáni pryč.
Ve starověké Mezopotámii musel vládnoucí panovník před zraky svého lidu souložit s velekněžkou chámu bohyně plodnosti a úrody Ištar, aby zasel symbolické sémě, a tak zajistil bohatou úrodu. Pokud panovník tento úkol nesplnil, byl zbaven své funkce a mohl být i popraven.
V Římě došli ještě dál. Každý rok se na přelomu zimy a jara pořádaly tzv. bakchanálie, které oslavovali boha plodnosti Bakcha. Během dopoledne se shromáždil průvod žen které nesly na nosítkách falus (model penisu). Byl ukrytý pod koši s ovocem a obilím. Jakmile ženy falus odkryly, muži začali uctívat boha Bakcha tím, že souložily s ženami z průvodu. Nešlo v podstatě o nic jiného než skupinový sex.
Římské orgie bakchanálie
Ve středověku byl dokonce sex státní záležitostí. Panovníkovo manželství bylo platné až po jeho fyzické konzumaci. Před lůžkem panovníka a jeho manželky usedl sbor nejvyšších představitelů dvoru, který měl samotný akt dosvědčit. Byla tak zaručena možnost zplození následníka trůnu.
Cnostná prostituce
O prostituci se mluví jako o nejstarším řemesle. Ne vždy se na ní lidé dívali jako dnes my. V sumerských, babylonských a asyrských chrámech pracovaly kněžky, které za úplatu poskytovaly mužům sex. Podle dobové víry měl takový styk poskytnou muži novou sílu a přinést mu štěstí v boji. Kněžky byly zasvěcené bohyni Ištar, která byla jednou z nejvýznamnějších bohyň té doby.
Služba pro Ištar byla velikou výsadou, proto v chrámech pracovaly i dívky z dobře zaopatřených rodin, které neměly potřebu si sexem přivydělávat. Překvapí nás vyprávění z jednoho dochovaného babylonského textu. Žena v něm přesvědčovala svého manžela, ať se chová slušně a navštěvuje Ištařin chrám častěji.
Prostituce v rukou církve
Středověk se považuje za předobraz sexuální zdrženlivosti a obratu k víře v Boha. Církev prosazovala sexuální zdrženlivost. Představitelé církve se však svého sexuálního života vzdávali velice neochotně. Oficiálně se církev zřekla sexu ve prospěch čistoty těla a ducha až 1000 let od ukřižování Ježíše Krista.
Pravý důvod byl ale čistě prozaický. Aby církvi zůstal majetek kněžích, nesměli ho odkázat svým potencionálním potomkům. Církev proto tvrdila, že sexuální styk škodí zdraví a zkracuje život. Určila se také únosná hranice pro provozování sexu. Pokud člověk provozoval sex maximálně 3x týdně, mohl si ještě uchovat zdraví. Tomuto se věřilo ještě na počátku 20. století. Abstinující věřící a kněží v absolutním celibátu byl církevní ideál, skutečnost však byla jiná. Mnozí vysocí představení církve (ne-li samotný papež) měli nelegitimní potomky.
Vyobrazení středověkého nevěstince s knězem
Církev dokonce provozovala nevěstince. Z vybraných peněz pak stavěla a opravovala chrámy. Byla tedy první organizovaným pasákem v historii. Jako příklad můžeme uvést biskupa Swithina z Winchesteru, který jižně od Londýna postavil pro prostitutky celou čtvrť. Těmto nevěstkám lidé říkali Winchestrovy holky. Roku 1161 dostala anglická církev od krále Jindřicha II. zvláštní privilegium, podle kterého jí patřily veškeré výnosy z londýnské prostituce.
Milostné umění
Římské orgie - dekandence
Už v pravěku předcházely samotnému milostnému aktu rituály. Čím je člověk inteligentnější, tím jsou milostné hry propracovanější. Ve starověku držely otěže ve svádění ženy. Muži byli očarováni jejich zpěvem a tancem. Některé modely sexuálního chování se ale nemění. Z Egypta máme doloženo, že si projevovali lásku vzájemným třením nosů, což provozují i dnes Eskymáci a některé africké národy. Z Říma k nám přišly nekonvenční praktiky jako skupinové orgie nebo bití ženy při souloži. Je nutno dodat, že se nejednalo o tělesné mučení, ale spíš o hrátky s bičem a jiné (spanking).
Středověký odklon od milování
Zatímco ve starověku neexistovala prakticky žádná omezení v předmanželském sexu, ve středověku byl tento sex stejně jako mimomanželský přísně zakázán. Jakékoli odhalení z jeho provozování bylo tvrdě trestáno. Není překvapením, že cizoložná žena mohla být odsouzena oběšením.
Renesance a důraz na rozum
Významný vzestup v sexuálním cítění nastal v renesanci, která kladla důraz na rozumové cítění. Z této doby si jistý český šlechtic stěžuje na italského štukatéra, který měl smilnit s jeho manželkou. Od jisté doby chce po šlechtici nové praktiky. Soudce se poté ptal, proč si dotyčný myslí, že mu manželka zhřešila zrovna s ním. Šlechtic odpověděl, že tyto praktiky po něm chce i jejich služebná. Ta se přiznala, že je zkoušela se právě se štukatérem. Po renesanci ovšem nastupuje úpadek. Baroko je silně ovlivněno církevním cítěním a to, čeho dosáhla renesance, je zavrhnuto.
Venuše s varhaníkem – renesanční erotický motiv
Společnost na konci 18. století už nehledí na sex jako na smrtelný hřích, ale spíš jako na něco nepatřičného o čem se nemluví. Sex se stal společenským tabu. Toto chápaní milostného aktu vydrželo až dodnes.
Antikoncepce
Nemůžeme opomenout nedílnou součást sexu, kterou je ochrana proti početí. Ač největšího rozmachu dosáhla antikoncepce teprve v posledních 50ti letech, neznamená to, že se lidé v historii před početím nechránili. Sice to nebyly metody z našeho pohledu nijak příjemné, ale v několika případech byla jejich účinnost srovnatelná s moderními antikoncepčními metodami.
Antikoncepce byla ve starověku i středověku pro vdanou ženu nemyslitelná, protože žena měla hlavně rodit a starat se o domácnost. Naopak byla životně důležitá pro nevěstky. Už ve starém Egyptě si ženy vkládaly do vagíny kuličku sloního trusu, která vyvolala v pohlavních cestách kyselé prostředí. Tato metoda, i když se nám nezdá příliš příjemná, skutečně účinkovala. Spermie totiž v kyselém prostředí ztrácí veškerou životaschopnost. Jak na to Egypťani přišli, nevíme.
Ve starém Řecku si dokonce některé ženy zaváděly nitroděložní tělíska. Byla to spirálka zhotovená ze slonoviny. Ve Starém zákoně se dočteme o první přerušované souloži. Židé se tak v otroctví chránili před potencionálním zplozením potomka, který by měl stejný osud jako oni sami.
Kolem antikoncepce vznikalo ve středověku mnoho legend. Máme zjištěny i velmi kuriózní antikoncepční metody. Od otěhotnění mělo ženu uchránit také to, že třikrát plivla žábě do tlamy a po souloži sedmkrát poskočila dozadu. Dále pak byla zaručená antikoncepce voda, ve které si kovář chladil kleště, nebo nápoj s nastrouhanými jeleními rohy.
Počátky kondomu
Počátky kondomu sahají pravděpodobně až do starého Egypta. Na freskách ze 14. století př. n. l. byli vyobrazeni muži s barevnými návleky na penisech. Domníváme se, že šlo spíše o ozdobu, než o ochranu.
Staří Řekové mužskou ochranu pravděpodobně užívali. Mluví se o ní i v jedné báji. Král Mínus měl slabost pro ženy, až se jednou jeho manželka naštvala a očarovala mu sémě. To rozežíralo lůna jeho milenek. Král Mínus si na penis nasazoval plátěný návlek, aby milenky ochránil.
Středověké kondomy z rybích měchýřů
Ve středověku pronikla do Evropy pandemie syfilisu a antikoncepce dostává nový význam. Z této doby máme záznamy o prvních cílených pokusech o mužskou bariérovou ochranu. Kondom se vyrábí z ovčích střívek nebo rybích měchýřů.
Dále pak máme dochovány některé exempláře vyráběné z látky. Byli opatřeny pentlicemi na zavázání. Často se napouštěli účinnou látkou, která měla zničit spermie.
I když je antikoncepce v této době životní nutností, církev se k ní staví odmítavě, neboť se člověk protiví vůli boží. Nebyla by to ale církev, aby něco kázala a něco jiného dělala. Nejstarší dochovaný kondom byl zhotoven z prasečího střívka v roce 1640. Nyní je uchován ve švédských muzejních sbírkách. Ke kondomu je přiložen latinsky psaný manuál, který jasně dokládá, že byl kondom určen pro člena církve.
Moderní kondom
Dřevěný osobní kabinet na kondomy (USA, období divokého západu)
Moderní kondom má kořeny z konce 19.století. V roce 1844 díky epochální vynálezu vulkanizace gumy vznikl první gumový prezervativ. Je zajímavé, že byl na vícero použití, protože byl na tehdejší dobu poměrně drahý. K prezervativu dostal muž i soupravu na jeho údržbu, která obsahovala stojánek na sušení, pudr a krém na zasypání (aby se kondom neslepil). V roce 1880 se objevily první latexové kondomy, které byly podstatně levnější a slabší než gumové.
Nejvýznamnější je však objev hormonální antikoncepce v 60. letech, který můžeme považovat jako naprosto přelomový krok v ochraně proti početí.
Chápání nahoty
V moderní době se díváme na nahé lidské tělo jako na něco necudného až vulgárního. V minulosti tomu bylo právě naopak. Nahota byla naprosto přirozená a nikdo jí nepřikládal velkou váhu. I dnes u některých přírodních národů je nahota brána jako móda. Muži si navlékají nástavce na penisy, aby vypadali delší a ženy si barví hroty bradavek a klín. Nejde o erotické vnímání, ale o rituální akt.
Starověké olympijské hry s nahými sportovci
Ani ve Starém zákoně nenajdeme nic, co by nahotu odsuzovalo. Kult těla se budoval v antice. Motiv nahoty najdeme na mnoha uměleckých dílech. Můžeme připomenout, že sportovci antických Olympijských her soutěžili úplně nazí.
Středověk přes svou prudérnost na nahotu také nekoukal skrz prsty. Musíme ale brát v potaz ekonomickou stránku věci. Lidé neměli tehdy moc peněz, proto vlastnili většinou jen jedny šaty. Pokud například pocestní zmokli, bylo normální, že se v hostinci před zraky ostatních vysvlékli do naha a nechali si sušit oděv u ohně. Nikoho to nepohoršilo, nikdo se nad tím nepozastavoval. Ani samotný sexuální akt nebyl nijak skrýván zraku ostatních. Lidé z jedné rodiny spávali v jedné místnosti a neměli na sex tolik času jako my, proto svojí potřebu vykonávali před zraky ostatních.
Počátky zahalování
Secese – Gustav Klimt: Danae
Zhruba na počátku renesance se začalo na lidské tělo pohlížet jako na něco necudného. Hmotné podmínky se výrazně zlepšily a lidé si mohli dovolit kupovat ošacení. Nahota se začala výrazně chápat jako erotický atribut. Nejvýznamnější posun v tomto směru měl vliv církve. Nástup protestantismu v podobě německých luteránů, švýcarských kalvínů, francouzských hugenotů a později anglikánů nastolil tvrdé represe proti jakékoli míře vybočení proti dobrým mravům. Na dlouhou dobu byla nahota absolutní tabu.
Na počátku 20. století si secese začala přímo libovat v nahotě ženského těla. V šantánech se tančil kankán a do barů přichází striptýz. Sice se tomuto trendu představitelé moci bránili, nakonec ale zvítězily stoupenci erotické svobody. V tomto zápase nešlo ani tak o erotiku jako o svobodu a právo rozhodnout se podle svého přesvědčení.
Závěr
V tomto článku jsme si ukázali, že sex z historického hlediska rozhodně nebyl nudný, jak se nám může na první pohled zdát. Dokonce lidé v minulosti nebyli sexuálně prudérní jako moderní člověk. V učebnicích se dočteme o významných bitvách a spojenectvích, ale jak obyčejní lidé žili se nedočteme téměř nikde. Je to škoda, protože i informace ze soukromého života nám řeknou o historii daleko víc. To tvrdí autor knihy Intimní historie (PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc., ISBN 978-80-243-2672-6), ze které bylo čerpáno pro tento článek.
