Němci mají rádi živočišný sex
Stereotypy o Němcích jsou všeobecně známé. Říká se, že jsou pořádkumilovní a pečliví. Co se ale týče sexu, tak jejich pověst je alespoň v Čechách dosti nelichotivá. Obecně jsou považováni za jedince, kteří mají v oblibě různé praktiky, které mohou u citlivějších jedinců vyvolat znechucení. Zda se toto zakládá na pravdě či jestli za to mohou perverzní pornofilmy západoněmecké provenience, které k nám pronikaly, těžko soudit. Zástupy prostitutek na silnici E55 blízko hranic ale německou chuť na sex (a kupní sílu) jenom potvrzují.
Skutečnost je taková, že Němci mají sex doopravdy velmi v oblibě. Sex vnímají jako čistě živočišnou záležitost, přičemž jim často chybí cit, vášeň a nadměrně se u toho potí. O intimnostech se Němci nebojí mluvit otevřeně před svými přáteli ani náhodnými známými na všelijakých večírcích a pijatykách. Pokud vám takové rozhovory nejsou úplně po chuti, můžete být podezříváni z toho, že máte v této oblasti nějaké potíže. Podle statistik má průměrný Němec 127 pohlavních styků ročně, což je o pouhý jeden styk méně, než například průměrný Francouz.
Německo se také může pochlubit prvním sexshopem na světě, který založila žena. Beate Uhse-Rotermund za války sloužila jako pilotka německé Luftwafe. Vskutku zajímavá kvalifikace pro prodej sexuálních pomůcek, kdyby pracovala u Gestapa, tak si rovnou mohla otevřít sado-maso salon. V současnosi patří firma Beate Uhse AG mezi největší provozovatele sexshopů a erotických kin na světě.
 Beate Uhse v sexshopu ukazuje své knihy o sexu. |
 Firma Beate Uhse vlastní síť sexshopů přívětivých pro ženy. |
Německá nymfomanka několik hodin znásilňovala své oběti
Sklony k surovějším praktikám se neobjevují pouze u mužů, ale i u žen. Příkladem může být nymfomanka Antje Crapnik z Mnichova. Svoji poslední oběť zvrhlá ženština potkala v autobuse, když se vracela z místní kliniky, ve které jí léčili na sexuální závislost.
Nymfomanka neváhala si z mužů, vlákaných k sobě domů, udělat sexuální otroky.
Mladý muž původem z Afriky se nechal zlákat k návštěvě jejího bytu, což se ukázalo jako osudová chyba, jelikož si z něj udělala sexuálního otroka, který musel dlouhé hodiny ukájet její perverzní choutky. Zmizet z dosahu nymfomanky se mu podařilo až ve chvíli, kdy únavou usnula a on se mohl násilím vylámat ven.
Na ulici byl v zuboženém stavu nalezen policejní hlídkou, které se slzami na krajíčku vysvětlil, co se mu přihodilo. "Potkal jsem ji v autobuse, pozvala mě domů. Bylo to peklo. Nemůžu ani chodit, pomozte mi!" Pachatelka byla následně zatčena a umístěna do psychiatrického ústavu na pozorování.
Zajímavé je, že i předchozí oběť se z její moci vymanila ve chvíli, kdy násilnice usnula. Dieter Schulz přivolal policii z balkónu jejího bytu. Nahý a vyděšený čtyřicátník do telefonu zoufale křičel: "Musíte mi pomoct, chce mě zabít sexem. Už nemůžu dál a ven mě nechce pustit!" Překvapení zasahujících policistů umocnil fakt, že jim násilnice neváhala drze nabídnout společnou rychlovku ve třech.
Francie se za erotiku nestydí
Stereotyp Francouzů jako náruživých milenců vznikl už dávno. Proč zrovna oni získali takovou pověst, kterou jim každý národ může závidět? Možná k tomu vedl jejich přístup k sexu. Ve statistikách vedou jako národ s největším počtem sexuálních partnerů, kterých má průměrný Francouz šestnáct za celý život. Počet pohlavních styků za rok dosahuje 128, což ovšem není o tolik více než u sousedních národů. Nakolik lze statistikám věřit nevíme, jelikož jejich objektivita je založená na pravdomluvnosti respondentů. Stará pravda říká, že u mužů je počet přiznaných partnerek nutné dělit třemi, zatímco u žen stejným koeficientem naopak násobíme.
Ve Francii je sex běžná věc. Za svoje práva zde stávkují i prostituky.
Ve skutečnosti je erotika pro Francouze opravdu součástí jejich národní kultury už od dob osvícenství, nezmohla s tím nic ani mocná katolická církev. Erotiku vnímají jako něco přirozeného a krásného, co je třeba si náležitě užívat minimálně stejně, jako jejich labužnickou kuchyni. Přitom se jim na rozdíl od jiných národů podařilo udržet úroveň a nestát se vyhlášenými zvrhlíky.
Ve světě jsou tedy známí jako prvotřídní milenci, ale platí to doopravdy o každém z nich? Známá herečka Chantal Poullain se kdysi vyjádřila v tom smyslu, že "někteří Francouzi souloží, jako by měli v zadku zapíchnutý deštník." Není ovšem jisté, zda to myslela jako lichotku.
Sexuální výchova již od raného věku
Rozhovory o intimnostech přestaly být ve Francii tabu daleko dříve než jinde v Evropě. Systém sexuálního vzdělávání se na školách rozvíjí už od šedesátých let. Dokonce vydali speciální ilustrovanou učebnici, která objasňuje sexuální život i těm nejmladším dětem.
Pozitivní přístup Francouzů k sexu umožnil bouřlivý rozvoj sexuality v kultuře, což se na vnímání Francie v zahraničí odrazilo asi nejvíce. Všechny francouzské filmy, módní časopisy a filmové hvězdy typu Bridgette Bardot vytvořily image země jako ideálního místa pro romantické vztahy. Tisíce milenců z celého světa jezdí trávit dovolenou do Paříže a fotí se před Eiffelovou věží, přitom je to jen orezlá železná konstrukce. To nemůže být samo sebou.
Japonci musí mít vždycky něco extra
Japonci si vydobyli renomé nevšedních milovníků. Moc práce jim to určitě nedalo, jelikož lidí vyznačujících se znalostí japonské kultury a natožpak sexu je jako šafránu. Prakticky jediným kanálem, který nám pomáhá vytvářet si představu o japonské sexualitě je zdejší pornografie. Ta zasahuje do takových dimenzí, že se našinec nestačí divit.
Japonská realita je doopravdy velmi odlišná od té naší, a platí to i pro sex. Japonci neznají stud a ve srovnání s námi nemají téměř žádné zábrany. Zdejší mravy se pod vlivem tolerantního buddhismu staly velmi uvolněnými, mírně řečeno.
 Praktická sexuální výchova v Japonsku |
 Milostné páry právě trénují polohu 69 |
Homosexuální styk se v Japonsku nikdy nepovažoval za problém. Sex je příjemná aktivita a je na každém, s kým ji provozuje. Mnohoženství také nebylo úplné tabu, stačilo mít dost peněz na vydržování více manželek.
Dříve se v Japonsku rozlišovaly tři druhy žen: manželky určené k pokračování rodu, prostitutky k sexuálním hrátkám a gejši pro intelektuálnější zábavu. Po válce se Japonci více přiblížili naší kultuře a mají většinou "jen" jednu ženu.
V Japonsku narazíte i na automaty s použitým spodním prádlem, nebo s vibrátory.
S rozvojem technologií převedli svoje sexuální fantazie do virtuálního světa. Země vycházejícího slunce se stala lídrem v sexuálních technologiích a inovacích. Kromě opravdu zvláštního porna vyrábějí také nejrůznější prapodivné sexuální pomůcky. Došli tak daleko, že se v jejich městech objevili automaty na vibrátory, na použité spodní prádlo a bůhví na co ještě.
Trochu překvapivě mají Japonci poměrně vysoký průměrný věk prvního sexu. Ten je o něco málo vyšší než 19 let. Vysvětlením může být snad jen fakt, že v Japonsku se starší muži vždy těšili daleko větší úctě ve společnosti, na úkor mladíků. Na první styk je zde evidentně nutné čekat déle, než jsme zvyklí na Západě. Za zmínku také stojí, že nejstarším pornohercem na světě je Japonec Shigeo Tokuda.
Italové šlapou na paty Francouzům
Jako milenci jsou společně s Francouzi považování za nejlepší na světě. Když se řekne Ital, tak si každá žena představí tmavovlasého šviháka, který jezdí v červeném ferrari a bydlí v rozlehlé vile kdesi poblíž Rimini. Romanticky naladěné ženy možná zamění ferrari za gondolu plující po benátských kanálech. Základ je ale stejný a tím je šarmantní a okouzlující muž z dobrého prostředí. Nakolik je tato představa oprávněná lze jen těžko rozhodnout, nicméně image je podstatnou částí úspěchu.
Sexuální skandály premiéra Berlusconiho zvedly ze židle skoro celou Itálii.
Co Italům doopravdy nemůžeme upřít je jejich živelnost. Temperament mají nejspíše díky teplému klimatu a bohaté stravě. Této představě odpovídal i (nyní již bývalý) premiér Silvio Berlusconi, který svými sexuálními aférami šikovně odvedl pozornost od korupčních skandálů svojí vlády.
Tmavovlasým a elegantním Italům málokterá žena odolá. Navíc dovedou být dost neodbytní. Na svádění jsou schopni vynaložit veškerý svůj šarm a když to nestačí, neváhají utrácet nehorázné částky za všelijaké dárky a pozornosti.
Italský soud zamítl odvolání páru odsouzeného za sex na veřejnosti
Sex na veřejnosti se netoleruje ani u temperamentních Italů (ilustrační foto)
Avšak ani v této zemi nemají oficiální instituce pochopení pro sexuální výstřelky. Italská milenecká dvojice si pro svoje sexuální hrátky našla místo přímo pod veřejným schodištěm. Předpokládali, že je nikdo nebude rušit, jelikož zbytek města sleduje zápas mistrovství světa ve fotbale. Alespoň tím se hájili u soudu, který tento případ veřejného pohoršení projednával. Bohužel, zapomněli na policisty, kteří na fotbal nekoukali a dopadli je zrovna v tom nejlepším.
Soudní proces s dotyčnou dvojicí se táhl dlouhých šest let, než Nejvyšší soud definitivně zamítl jejich odvolání. Možná, že kdyby se u výslechu raději vymluvili na onen proslulý italský temperament, tak to mohli před soudem uhrát na nepříčetnost.
Indický sex má přísná pravidla
Erotické výjevy z Kámasútry najdeme již na stěnách středověkého chrámu Kandariya Mahadeva
Člověk by řekl, že Indie musí být sexuálním rájem. Vždyť je to země kde vymysleli způsoby, jak si sex co nejvíce užít. Vznikla zde Kamasútra a tantrický sex, což je sám o sobě důkaz, že erotika v Indické společnosti vždy zaujímala důležité postavení.
Sex je pro Indy důležitý i v dnešní uspěchané době, nicméně možnosti sexuálního vyžití jsou omezené. Místní muži trpí nedostatkem sexuálních příležitostí. Komplikovaná náboženská pravidla sexualitě nesezdaných moc nepřejí, a tak zejména mladí neženatí muži si erotiky moc neužijí. Podle průzkumů mělo pouhých 28% Indů první zkušenost se sexem ještě před svými dvacátými narozeninami. K všeobecné frustraci přidejte ještě středověké názory různých guru, kteří považují ženy za méněcenné bytosti a máte zaděláno na slušné sexuální harašení.
O tom se během pobytu v Indii přesvědčí kdejaká západní turistka, když musí čelit nemravným narážkám místních playboyů, kteří si k cizinkám dovolí to, na co by si jinak netroufli. V krajním případě hrozí i nebezpečí sexuálního násilí. Názorným příkladem jsou hromadná znásilnění, která se v této zemi odehrávají. Viníci často unikají trestu a pokud jsou vůbec potrestáni, tak se cítí jako nevinní. Po nedávné skandální sérii znásilnění (hromadné znásilnění studentky v autobuse, znásilnění zahraničních turistek) se snad změní postavení žen v Indii k lepšímu. Indická společnost se začala bouřit a protestovat, což přimělo místní úřady k radikálnímu kroku. Znásilnění nyní může být v Indii dokonce trestáno smrtí.
Kondomy jako přilepšení k výplatě
Sexuální pracovnice v Indii se organizují v boji proti AIDS
(Sex Workers Freedom Festival v Kalkatě)
Nekontrolované šíření viru HIV v Indii si vynutilo razantní kroky místních samospráv. Ačkoliv se může zdát divné, že země s tak přísnými sexuálními pravidly nemůže trpět epidemií pohlavních chorob, opak je pravdou. V některých oblastech se virus HIV šíří rychlostí blesku. Na vině jsou především prostitutky, často pocházející z jiných zemí jihovýchodní Asie. Frustrovaní Indové jejich služeb samozřejmě rádi využívají, čímž nákazu úspěšně rozšiřují po celé zemi.
V některých regionech země byl roku 2007 spuštěn pilotní projekt, při kterém rozdávali ženské kondomy. Muži nejsou zřejmě ochotní používat klasickou variantu a tak se úřady rozhodly, že bude nadějnější obrátit se na samotné ženy. Rozdáno bylo několik milionů kusů po celé Indii. V první řadě je dostaly prostitutky, ale i soukromé firmy zjistily, že je nutné šíření viru zabránit za každou cenu a rozdávají svým pracovnicím kondomy jako zaměstnanecké benefity.
Arabové rádi cestují za sexem
Harém – častá představa arabského světa (obraz Tanec v harému malíře Giulio Rosati)
Většina lidí získala hlavní představu o orientální sexualitě z Pohádek tisíce a jedné noci a ze zvěstí o harémech a konkubínách. V našich utkvělých představách si Araby představujeme jako vousaté muže v turbanech, kteří kolem sebe mají početnou skupinu souložnic. Tento stereotyp je ještě umocněn vědomím, že islám na rozdíl od křesťanství nemá problém s mnohoženstvím.
Ve skutečnosti byly harémy majetkem mocných a bohatých mužů. Kdo jiný by si mohl vydržovat tolik žen. Muž měl právo mít jen tolik žen, kolik jich dokázal uživit. Dívky jsou v arabských zemích stále připravovány na to, aby byly ideálními manželkami. Stále zde platí středověká pravidla, která omezují mladé lidi v navazování vztahů. Těžko poznáte, jestli se vám žena líbí, když z ní vidíte jen oči. Výběr partnerky se tak podobá nákupu zajíce v pytli. Arabské ženy navíc nemají ani právo mluvit s cizími muži, mohly by za to být potrestány.
Sexuální turistika bohatých arabů
Arabské dívky to mají při seznamování těžké
Arabové často a rádi navštěvují západní země, kde jejich přísné zákony neplatí. Sexuální turistika je spíše doménou mužů. Ženy využívají pobyt v zahraničí hlavně k odpočinku a užívají si volnost.
Personál leteckých společností, které létají do a z arabského světa, si všiml zajímavého jevu. Zhruba hodinu před přistáním v některé ze západních zemí mizí zahalené arabské ženy na toaletách a ven vycházejí jako moderně oblečené krasavice. Při zpáteční cestě tento proces funguje opačně.
Bohatým mužům už občas nestačí ani legální mnohoženství a hledají nové způsoby jak se sexuálně zabavit. Neváhají kvůli tomu ani překročit hranici zákona. Poměrně častým jevem je, že si bohatí muži kupují mladé sexuální otrokyně z chudých rodin. Šejkové z bohatších zemí cestují například do Egypta, kde si pořizují mladé dívky za účelem sexu.
Rodině zaplatí několik stovek až tisíc amerických dolarů. Zprostředkovatelé jsou schopni zajistit i padělky rodných listů, neboť sňatky s cizincem starším o více jak deset let jsou zakázány. Například v roce 2009 odsoudil soud v Alexandrii dva muže, kteří zorganizovali stovky svateb s nezletilými dívkami.
Polákům radí církev jak dosáhnout orgasmu
Jsme zvyklí číst o sexuálních dobrodružstvích ve vzdálených a exotických zemích. Přitom jen málo lidí má ponětí o našich nejbližších sousedech. Poláci jsou v otázkách sexu daleko více ovlivněni svým vztahem k náboženství a církvi než my.
Stereotypy o Polácích vytváří dojem, že je to národ sucharů. Představíte si snad něco erotického, když se řekne Polsko? Zřejmě ne. Ostatně těžko můžeme doufat, že Poláci si o nás myslí něco jiného.
I přes silný vliv církve se sexshopům a nevěstincům v Polsku daří.
Pokládat Poláky za sexuálně zdrženlivý národ je ovšem hodně daleko od pravdy. Polská realita se ani v této oblasti příliš neliší od té naší, jen s tím rozdílem, že u sousedů nemohou svoji sexualitu ventilovat tak otevřeně jako u nás. Milostné vztahy a sexuální experimentování i zde fungují jako všude ve světě.
Podle statistik 71% Poláků ve věku 15 až 49 let přiznává sexuální styk nejméně jednou týdně, 43% mužů a 38% žen 2-3 styky týdně, 5% mužů a 4% žen souloží dokonce každý den. Překvapením může být, že podle průzkumů se v Polsku těší velké popularitě anální sex, který katolická církev pokládá za hřích. Zakázané ovoce zřejmě chutná nejlépe i v Polsku.
Příkladem polské náklonnosti k erotice může být například město Krakov, kde turista pro samý nevěstinec nevidí skoro nic jiného. Místní úřady se snaží dělat jakoby nic a nekazí výnosný obchod. Vadou na kráse prosperujícího byznysu je možná jen to, že velká část prostitutek pochází z nedaleké Ukrajiny, která je prolezlá virem HIV. Zato zde můžete dost ušetřit, ceny začínají prý už od 12 EUR za jedno číslo. Dalším důkazem prosperujícího sexuálního průmyslu je bizardní mistrovství světa v hromadném sexu, které se v roce 2004 konalo ve Varšavě.
Polský sexuální guru – kněz Ksawery Knot se svou knihou Erotika katolíka
Na druhou stranu se církev snaží Poláky umravňovat jak nejvíce to jde. Na poli sexuální výchovy v Polsku exceluje zejména mnich Ksawery Knotz, který napsal sexuální příručku pro mladé manžele Sex je božký aneb erotika katolíka (Seks jest boski, czyli erotyka katolika). Kniha se stala poměrně úspěšným titulem. Několik tisíc Poláků se díky ní konečně dozvědělo, jak dosáhnout pravého teologického orgasmu.
Pár slov na závěr
Jak asi sami tušíte, stereotypy zdaleka nejsou věc, která platí stoprocentně. V každém národě najdeme skvělé milence a jejich pravé opaky. Stačí se porozhlédnout po našem okolí a uvidíme pestrou směsici všech typů, která těžko odpovídá představám o našem národě v zahraničí. Pokud se i přesto cítí nějaký příslušník výše uvedených národů uražen, nabízíme pro uklidnění následující video:
