Co chtějí teenageři vědět o sexu?

Dozví se ve škole děti o sexu to, co je opravdu zajímá?

Další zdroj, na který se nelze nikdy absolutně spolehnout, je škola. Mnohdy velmi kostrbatý úvod do problematiky dospívání a sexu zde zahrnuje rozdávání obrázků anatomie pohlavních orgánů muže a ženy, nebo brožurek o bezpečném sexu. Kdo si na ně ještě pamatuje, ví, že se tak trochu minuly účinkem, protože byly jednoduše řečeno nudné.

Je tohle vůbec tím, co chtějí teenageři o sexu opravdu vědět? Učitelé potažmo stát si zřejmě myslí, že ano. Pes je asi zakopaný v tom, že se často vůbec nikdo cílové skupiny, tedy dospívajících, neptá. A to neplatí pouze pro vyučující, ale bohužel i pro rodiče.

Jak má vypadat hodina sexuální výchovy?

Na prvním místě je stanovení určitých obecných pravidel, aby si každý mohl z hodiny něco odnést.  Ty mohou vypadat třeba nějak takto:

Sexuální výchova by měla být diskrétní a v případě potřeby i anonymní

Ať už dospívající motivujete jakkoliv, vždy se najdou tací, kteří se budou na své dotazy ostýchat zeptat. Nebo se nahlas nezeptají na konkrétní otázky, aby se necítili před zbytkem třídy trapně. Ideálním řešením je krabice od bot, hromádka papírků a několik tužek. Stačí tyto věci umístit na viditelné místo ve třídě a žáky vyzvat, aby se kdykoliv nebáli jakýkoliv dotaz napsat anonymně na papírek a dát do krabice.

Rázem dostane vyučující velmi dobrý přehled o tom, co teenagery v otázkách vztahů, intimnosti a sexuality opravdu zajímá. Tato technika výuky se používá na mnoha zahraničních školách a má velký úspěch.

Pokud není dotazů příliš mnoho, dá se na ně odpovědět vždy jednou týdně v příslušné hodině. Zkušenost však ukazuje, že možnost anonymity rapidně zvyšuje počet otázek, které se v krabici pravidelně objevují. Otázky, na něž se v hodině nedostane, pak učitelé zodpovídají třeba na svém blogu, kde si může kdokoliv odpovědi přečíst.

"Mami, co je to znásilnění?"

Zanedbaná sexuální gramotnost dětí může být nebezpečná

Zkuste se někdy zeptat svých vrstevníků, kdo z nich měl někdy s rodiči vážný rozhovor o tom, co je to sex, láska, vztah, nebo pohlavní vzrušení. Většinou se najde jen zlomek těch, ke kterým byli rodiče opravdu upřímní. Zbytku zpravidla rodiče jen mlčky předali odbornou knihu, nebo ani to ne. Asi tak nějak předpokládají, že se teenageři vše naučí sami, nebo je informuje škola.

Myslela si to i jedna nejmenovaná matka. Jaké to však pro ni bylo překvapení, když se jí její jedenáctiletý (5. třída ZŠ) syn jednou v obchodě zeptal: „Mami, co je to znásilnění?“ Jakmile se probudila ze šoku, zeptala se ho, kde to slovo slyšel. Ke svému zděšení se dozvěděla, že jde o velmi oblíbené slovo ve škole, kde ho každý ze srandy používá. Nikdo z kamarádů však přesně neví, co to znamená.

Rada pro teenagery: Nebojte se zeptat.

Pro teenagery - Nebojte se zeptat. Pro rodiče - Upřímností chráníte své děti.

Ne každá základní škola nabízí kvalitní a pro potřeby žáků i dostatečně diskrétní poskytnutí informací o sexu. Proto by se žádný zodpovědný rodič nikdy neměl spoléhat na to, že vzdělávací systém a kamarádi udělají vše za něj. Místo toho je na místě zejména v dnešní době vzít věci už od útlého věku do svých rukou. O žádnou samozřejmost prozatím bohužel nejde.

Ze strany teenagerů je důležité nemlčet. Konec konců, neptáte se nikoho cizího, ale svých rodičů, kteří díky sexu mají právě vás. Může se stát, že svým dotazem zprvu rodiče zaskočíte a přivedete do rozpaků. Ideálním způsobem, jak se k rozhovoru o sexu dostat, je navrhnout rodičům (nebo navrhnout jako rodič svému dítěti) konkrétní den a hodinu, kdy si spolu sednete a vy se budete moci zeptat na cokoliv, co vás zajímá.

Ať už jste rodič, nebo teenager, pamatujte, že upřímnost je v této oblasti jedinou cestou pro uspokojení obou stran. Zajímá vás také, co je to znásilnění? Prostě se na to zeptejte. A jako rodič se nesnažte tento pojem schovat za něco, čím není a už vůbec se nepokoušejte mlžit. Raději seznamte svého potomka s realitou.