Burleska (z anglického burlesque) je literární, dramatický a muzikálový žánr založený na humoru, karikatuře a ženské kráse.
Dříve bylo smyslem burlesky převážně pobavit karikováním stylu a ducha vážných děl a zesměšňováním jejich postav, současná burleska je však spíše divadelní show, která nabízí výpravné kostýmy, skvělou hudbu a choreografii, komedii a lehkou erotiku.
Slovo burlesque vychází z latinského burlare = smát se, dělat si z něčeho legraci, případně italského burla = vtip, zesměšnění, posměch. Občas se překrývá s termíny jako karikatura, parodie či travesti.
Burleska je pro mě divadelní žánr, nějaký entertainment, nějaká show, která v sobě spojuje různé aspekty a to jsou právě divadelní scéna, krásné kostýmy, nějaký taneční projev a neměl by tam rozhodně chybět ani humor a nadsázka. Ale zároveň protože je s tím spojena nahota, tak je to pro mě oslava ani ne ženských těl, ale spíš lidských těl jako takových.
Miss Cool Cat pro DVTV
Profesionální česká burlesk performerka Terézia Bělčáková alias Miss Cool Cat
Jak vypadá vystoupení burlesky
Burleska má svého mistra obřadu (master of ceremony) – jakéhosi ceremoniáře či principála, moderátora, který sám dělá show a zároveň diváky celým programem provádí.
Burlesque čísla mají většinou dvě části – v první přijde umělkyně na podium v honosných šatech, většinou odkazujících na předválečné období, a za zvuků klidnější hudby se promenuje po podiu.
Pak nastává zvrat a z něžné a stydlivé dívky se s odhozením svršků stává žena – vamp, dračice, která provokativně odhazuje další a další oblečení, jako je korzet, rukavičky a spodničky, až na sobě má pouze spodní prádlo, případně podvazky, a na prsou přilepené nálepky na bradavky.
Klade se důraz na výzdobu a styl. Performerky vystupují v nákladných kostýmech, které mohou být provokativní i erotické. Mohou odhalovat spoustu kůže, ale obvykle nejdou úplně do naha. Součástí představení bývá hudba, zpěv, tanec, ale i akrobatické a cirkusové vystoupení, striptýz, humor či svádění publika.
... neo-burleskní představení může být de facto cokoliv od klasického striptýzu přes moderní tanec, od divadelních mini dramat až po komickou roztržku. Jak píše Ross, neo-burleska je více zaměřena na „‚tease‘ než na ‚strip‘ ve slově ‚striptease‘.“
Pro novou burlesku je typické, že rozbíjí tradiční ideály krásy a soustředí se na ženskost jako takovou. Není proto nezvyklé potkat i plus size performerky
Burleska není striptýz
Jednou z nejčastějších otázek bývá, jaký je rozdíl mezi současnou burleskou a striptýzem.
Hlavní rozdíly jsou dva:
- Na rozdíl od profesionálních striptérů burlesque umělci často vystupují pro zábavu a utratí za kostýmy, zkoušení a rekvizity více peněz, než si dokážou vydělat.
- V burlesce nahota není nikdy explicitní, umělci se vždy svlékají pouze do spodního prádla, případně mají na bradavkách nálepky.
... účel neo-burlesky již není ukojit sexuální touhu mužského diváctva, ale vyjádření umělce na podiu s velkým důrazem na DIY přístup, a striptýz zde není užíván k sexualizaci ženského těla, ale naopak – k „napadání sexuální objektivizace, sexuální orientace a dalších společenských tabu“.
Burleska není striptýz, ale svlékání je pro ni obvyklé
Historie a vývoj burlesky
Burleska je původně literární termín označující groteskní imitaci něčeho důstojného či patetického. Vznikl v 16. století a v 17. století se hojně rozšířil v Itálii, Francii a následně i Anglii.
Za burlesky byly zpětně považovány díla od Geoffreyho Chaucera (Canteburské povídky aj.) a některá díla Shakespeara (např. Sen noci svatojánské). Dalším významným představitelem literární burlesky byl Miguel de Cervantes (Don Quijote aj.).
Burleska Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha zesměšňovala rytířské romány
Viktoriánská burleska
V 18. století začalo slovo burleska označovat i hudební díla, která groteskním způsobem střídají vážné a komické prvky – např. Burleska pro piano od Arnolda Baxe nebo Ruský hadr od George L. Cobba.
V 19. století se objevuje Viktoriánská divadelní burleska, známá také jako travesty a extravaganza. Jednalo se o muzikálové parodie známých oper, baletů a her, které zesměšňovaly divadelní a hudební konvence a styl původního díla. Nejčastěji parodovaly Shakespeara a velkou operu.
Jádrem Viktoriánské burlesky byly krásné dívky hrající muže oblečené do těsného oblečení obepínajícího jejich nohy, jinak byly ale spíše cudné.
Plakát z roku 1900 zvouci na burlesku parodující divadelní představení Ben Hur
Americká burleska
Americká burleska se vyvinula z Viktoriánské burlesky. Vystoupení se konala v klubech a kabaretech, ale i v koncertních sálech a na divadelní scéně. Byla ale více sexuální.
Její podobu kolem roku 1880 charakterizovaly čtyři prvky:
- Sporé kostýmy zvýrazňující ženské tělo.
- Sexuální dialogy, tanečky, scénky a zápletky.
- Pohotový, ale nenáročný humor plný slovních hříček.
- Krátké rutiny a skeče s minimální soudržností zápletky.
Styl americké burlesky se postupně rozšířil do 3 aktů:
- První akt naplňovaly komici a hudebníci.
- Druhý akt většinou tvořily taneční choreografie, akrobatické kousky, iluzionisté či sóloví zpěváci.
- Třetí akt tvořil chór, nebo občas hra ve stylu Viktoriánské burlesky parodující vážná dramata nebo politickou scénu.
Show byla většinou ukončena vystoupením exotické tanečnice nebo boxerským zápasem.
Foto burleskních tanečnic z roku 1890
Pokles formy a sklon ke striptýzu
Americká burleska se čím dál více soustředila na ženskou nahotu a s postupem času se začala blížit striptýzu.
Hodně závisela na přísunu alkoholu, který udržoval publikum v patřičné náladě, takže prohibice jí ve 20. letech značně "podřízla" krk. Další komplikaci představovala Velká hospodářská krize a obrovská popularita filmu, které vedly k úbytku obecenstva. Burleskní scéna se s tím vyrovnala tím, že ještě přitvrdila na nahotě.
Kolem roku 1930 měly burlesky kolem šesti striptérek, které podporovali jeden nebo dva komici a mistr obřadu (master of ceremony) – jakýsi principál burlesky. Otevřená nahota ale vedla k problémům s legislativou a do roku 1942 divadla zrušila všechny smlouvy na burlesky.
Scéna dostala injekci během druhé světové války, kdy byly ve značné oblíbě plakáty pin-up girls, které si vojáci odnášeli do války a které vycházejí právě z burleskní estetiky.
V 60. letech dochází k uvolnění společnosti, nastupuje sexuální revoluce a roste obliba pornografie. Burleska definitivně zahynula v 70. let, kdy už nebyla nahota na jevišti ničím neobvyklým.
Fotografická studie ke tvorbě plakátu s pin-up girl z 50. let
Nová burleska
Mladá generace, která si nostalgicky představovala glamour a pompu starých dob, přivedla burlesku zpátky. Neo-burleska se objevila v roce 1994 v New Yorku v klubu Blue Angel Cabaret, který brzy následovaly další. Burlesce dnes vzdávají hold mnohé kluby, ale i sóloví performeři .
Moderní burleska má mnoho tváří. Společné jim je, že
- oslavují jednu z historických podob burlesky;
- soustředí se na styl a jsou spíše erotické než sexuální.
„... pokud byla burleska ze začátku dvacátého století zábavou každého muže, tak nová burleska je zábavou každé ženy
Dita von Teese je jednou z největších ikon neo-burlesque scény
Společenský význam burlesky
V 19. století začíná vznikat hnutí za emancipaci žen. Společnost si začala pokládat otázku: „Co znamená být ženou?“. Burleska nabízela prostor, kde tuto otázku prozkoumat.
Burleskní umělci se tedy snaží vyvázat z určitých společensky daných norem jak sociálních, tak i genderových. Zároveň ovšem burleska představuje ženu jako model sexuální objektivizace v populární zábavě. (...) Není tedy divu, že neo-burleska, která by tedy měla být uměním žen pro ženské publikum, je z velké části brána jako velice tolerantní prostor nejen pro feministické postoje, ale i pro jiné ideály krásy a sexuální orientaci.
Pokud stará burleska nabízela prostor pro travesti, moderní burleska vytváří prostor pro všechny LGBT+ umělce.
Travesti show často využívá estetiky burlesky
Boylesque a menlesque
Klasická burleska se soustředí primárně na ženské tělo. Jenomže moderní burleska často brojí proti sexualizaci ženského těla a boření genderových stereotypů a vytvořila prostor i pro mužskou burlesku soustředící se na mužská těla.
Má své vlastní dělení:
- Performeři do 30 let jsou boylesque (z anglického boy = chlapec)
- Performeři nad 30 let jsou označováni jako menlesque (men = muž).
Moderní burleska už není místem jenom pro obdivování žen
Burleska v Česku
O historii české burlesky se toho mnoho neví. Jisté ale je, že ve 20. letech minulého století byla burleska v Česku známá - mohli jste ji najít v pražských kabaretech a varieté.
Během komunismu byla potlačena a zakázána, i když pravděpodobně probíhala soukromě, v kuloárech komunistických pohlavárů.
Do Česka ji znovu přivedl až v roce 2007 David Jahn alias Sonny Vargas. Více se můžete dozvědět v reportáži o Prague Burlesque:
Související zdroje
- Aktuálně.cz – Miss Cool Cat: Burleska není opera, pracuje se sexualitou, je to oslava lidských těl (definice)
- Is.cuni.cz – „It’s got to be dirty“ (definice, nová burleska, jak vypadá vystoupení burlesky, burleska není striptýz, společenský význam burlesky, česká burleska)
- Oed.com – Burlesque (definice)
- Wikipedia.org – American burlesque (Americká burleska, pokles formy)
- Wikipedia.org – Burlesque (definice, co je burleska, historie a vývoj burlesky)
- Wikipedia.org – Neo-Burlesque (nová burleska, boylesque)
