Kdo je gejša?

Gejša, geisha

Gejša (anglicky geisha) je český přepis japonského slova označujícího profesionální společnici. Jejím úkolem je bavit muže v uzavřené společnosti, a to tancem, zpěvem, hrou na hudební nástroje, inteligentním rozhovorem či jinak. Je nutné, aby gejša byla nejen krásná, ale také inteligentní a v mnoha směrech vzdělaná.

Pozor, gejša není prostitutka! I když pokud se tak sama rozhodla, mohla poskytovat i sexuální služby.

Výraz gejša či geisha se skládá ze dvou slov: gei (umění) a sha (aktivní člověk, případně žena činu). Slovo gejša by se tedy hrubě dala přeložit jako umělkyně.

Učednice na gejšu byly známy jako majko (anglicky maiko) čili žena tance, tanečnice.

Historie

Sex nebýval v Japonsku tabuizovaný, naopak byl přijímaný jako běžná součást života. A ačkoliv se od japonských žen očekávala věrnost, mužů se stejná pravidla netýkala. Naopak bylo běžné, že chodili za kurtizánami, které jim však nesloužily jen jako sexuální společnice, ale poskytovaly jim i intelektuální zábavu nebo občasný společenský doprovod.

Kromě toho se v Japonsku rozvíjel vztah k umění a estetickým ideálům, jehož nositelkami byly často sabarukoslužebné dívky, které přišly o rodinu kvůli válce. Často putovaly od dvora ke dvoru a poskytovaly zábavu jako umělkyně nebo prostitutky.

V 16. století se začaly stavět nevěstince a shlukovaly se do čtvrtí určených k prostituci. V 17. století začalo být nezákonné provozovat prostituci mimo tyto čtvrti, známé jako čtvrti rozkoší. Čtvrti se rychle rozvinuly do zábavních center, v nichž zdaleka nešlo jenom o sex.

Roli gejši – profesionální společnice – původně zastávali muži. Objevili se na začátku 18. století a putovali z párty na párty, aby bavili zákazníky zpěvem a tancem. Ale v roce 1751 se objevila i první ženská gejša.

román šógun a gejši

Zajímavou teorii o vzniku gejš prezentuje Clavellův román Šógun, podle nějž se o vznik gejš zasloužila jedna podnikavá bordelmamá

Jakmile bylo povolání gejši pevně ustanoveno, bylo jim zakázáno prodávat sexuální služby, aby nekradly zákazníky prostitutkám.

Zjednodušeně řečeno se v Japonsku vytvořily tři skupiny – kurtizány poskytující sexuální služby a zábavu vyšší třídě, prostitutky poskytující sexuální služby nižší třídě a gejši soustředící se na poskytování společnosti a zábavy.

Kolem roku 1830 byly gejši na vrcholu. Byly bohaté, populární a udávaly módní trendy společnosti, z nichž některé přetrvaly až dodnes. I mezi gejšami se začaly rozlišovat podskupiny:

  • kuruwa – gejša, která spí se zákazníky a zároveň je baví umělecky
  • yujō (prostitutka) a jorō (děvka) – nabízí jenom sex
  • machi – nespí se zákazníky

Kromě těchto existovala i řada lokálních dělení.

Kurtizány postupně ztratily svůj společenský status ve prospěch gejš. Během druhé světové války ale bylo mnoho gejš nuceno pracovat v továrnách, aby si zajistily příjem, a během krize po druhé světové válce se zase mnoho prostitutek začalo označovat za gejši, aby upoutaly americké okupační síly. Profese upadla. Do toho přišel v roce 1956 zákaz prostituce v Japonsku.

Gejša a sex

Gejši nejsou sexuální pracovnice a jejich sexuální život je jejich vlastní věc. Některé z nich jsou vdané a pokračují v práci gejši. Viz Sexuální umělkyně dávné Asie.


Do světa gejš můžete více proniknout díky přednášce Nely Netkové

Kniha Gejša

Americký autor Arthur Golden napsal úspěšnou knihu o fiktivní gejše a jejím životě před, během a po druhé světové válce, podle níž byl v roce 2005 natočen i úspěšný film. 

Po vydání japonské verze románu byl autor žalován gejšou ve výslužbě Mineko Iwasaki, s níž během psaní románu konzultoval. Iwasaki toužila po anonymitě kvůli kodexu mlčení o klientech. Golden ji ale uvedl v poděkování, načež Iwasaki musela čelit výhružkám smrti. Iwasaki byla nakonec finančně odškodněna mimosoudně.

Kdybychom měli citovat z recenze jednoho čtenáře knihy: „Příběh je vlastně o luxusních štětkách z donucení, které se snaží svoji nechtěnou společenskou pozici kompenzovat brutálním zlatokopectvím, kolem kterého se točí celý jejich život. Těžká neúcta k ženám je zde maskována hezkými slovíčky a omlouvána kulturní tradicí. (...) Skvělý román, u kterého jsem se nenudil. Navíc mi přišel docela originální, zajímavý a zábavný.“ 

Další skupinou, která začala zastiňovat roli gejš, byly barové hostesky, které se chovaly k zákazníkům velice úslužně. Protože trénink na gejšu byl obtížný a dlouhý, ženy raději volily jiná povolání. Pokud v 50. letech bylo obvyklé, že gejši končily s prací okolo 25. roku života (v ideálním případě si našly patrona, který je zajistil do budoucna), v 70. letech byl průměrný věk gejši mezi 35 – 49 lety. V té době byly gejši extrémně populární a měnil se i přístup k profesi. V roce 1989 bylo v celém Japonsku pouze 600 – 700 gejš.

Trénink gejš

V minulosti začínaly gejši trénink v mladém věku, kolem 6. roku života. Dnes se mohou dívky začít učit na gejšu až od 15 let, poté co dokončí střední školu. Majko se učí:

  • hře na tradiční nástroje (shamisen, flétna, bubny), tradiční písně, vzdělávací hry, kaligrafii
  • obveselování hostů
  • sociální schopnosti (formální pozdravy, dávání darů aj.)

Dnes gejši slouží jako společnice na čajových dýcháncích a jsou placeny od hodiny. Ačkoliv dříve obveselovaly hlavně muže, dnes jsou na párty obvykle přítomny i ženy a manželky mužů, a pokud gejša začne s muži decentně flirtovat, je to vnímáno jako součást její profese, nikoliv skutečný zájem o muže.

Vidět gejši mimo okiya (ubytovna gejš) je vzácné. Gejši, které potkáte na ulici, jsou většinou turisté, kteří si zaplatili za to, aby se mohli obléct jako majko nebo gejša.

gejši tradiční vzhled
Tradiční vzhled gejši

Vzhled gejši

Vzhled gejš má symbolický význam a mění se podle toho, jak roste jejich důležitost. To se týká primárně vlasů, doplňků ve vlasech a kimona.

  • Make-up. Majko i gejši nosí tradiční bílý make-up známý jako oshiroi. Kolem očí a obočí je zvýrazněn černými a červenými linkami, červenými rty a světle růžovou tvářenkou.
  • Kimono. Majko i gejši nosí při práci kimono, ale jeho podoba se mění podle věku gejši, příležitosti, regionu a roční doby.
  • Vlasy. Majko mají 5 různých stylů úpravy vlasů podle úrovně, jíž dosáhli. Gejši nosí zploštělé, uhlazenější verze účesu zvaného bunkin taka shimada, který mají nevěsty na tradičních svatbách. Často se jedná o paruky.

Geisha a oblečení

Gejša má spodní a svrchní kimono. Gejšino kimono odhaluje větší část krku, než je obvyklé, a je méně okázalé než u majko. Gejša je totiž považována za nádhernou ženu, uvnitř i navenek, která tudíž nepotřebuje krásu zdůrazňovat oděvem.

Kimono je obvykle jednoduché, jednobarevné, se vzorcem, který se mění podle období. Má kratší rukávy. Límec spodního kimona je bílý, což značí dospělost.

Kolem pasu má převázaný obi – dlouhý hedvábný pruh, který se váže na velký, ozdobný uzel za zády (uzly vpředu bývaly znakem prostituce).

Související zdroje


Související hračky

Vybíráme z e-shopu