Incel, nedobrovolný celibát

Incel (zkratka slov „involuntary celibacy“ čili „nedobrovolný celibát“) je subkultura, jejíž členové touží po romantickém či sexuálním partnerovi, ale nejsou schopni ho získat. Spojuje je mysoginie, sebelítost, rasismus, pocit, že muži mají na sex právo, nenávist k ženám a schvalování násilí. Projevuje se v nich toxická maskulinita jejich členů.

Slovník Incelu

Chad = muž, který má úspěch u žen
Stacey = ženy, které členové Incelu nemohou získat

Ideologie Incelu

Incel je subkultura, nikoliv pevně ohraničené hnutí. Dala by se rozdělit na buňky podle toho, jaká diskuzní fóra kdo používá. Navíc každý jedinec zastává vlastní názory. Členy spojují primárně sdílená témata, projevy nedobrovolného celibátu a názorová podobnost, nikoliv však jednota.

Většinu komunit Incelu charakterizuje:

Způsob projevu:
Odpor a nenávist k úspěšným členům společnosti (tj. primárně k těm, kdo mají sex, jsou hezcí nebo bohatí), sebelítost, misogynie (pohrdání a předsudky vůči ženám), misantropie (všeobecná nenávist vůči lidstvu) a narcisismus (toxická sebeláska, většinou zástěrka pro pohrdání sebou samým).
Témata:
Osamění, nečinnost, neštěstí, sebevražda, sexuální asistentky, prostitutky.
Názory:
Členové Incelu věří, že muži mají nárok na sex. Často se mezi nimi objevuje víra, že v době monogamních svazků panoval zlatý věk (který ovšem není historicky pevně zakotven), během něhož tolik nezáleželo na tom, jak člověk vypadá, a muž měl přístup k tomu, co si zaslouží a na co má nárok (sex).

Spolu s tím se projevuje i nenávist k emancipaci a feminismu, který muže okradl o to, co jim náleží. Stejně tak se negativně vyjadřují k sexuální revoluci a technologickému pokroku.

Mezi členy Incelu se často objevují i antisemitské postoje.
Násilí:
Některé diskuze Incelu se točí okolo násilí na Chadech“ a „Stacies“. Často schvalují obtěžování žen.

Incel je vnímán jako jedna z nejnásilnějších mužských komunit. Vrahové, kteří se hlásí k Incelu – mezi nimi Elliot Rodger, zodpovědný za masakr na Isla Vista, a Alek Minassian, útočník z Toronta – jsou některými členy Incelu vnímáni jako mučedníci a bojovníci za správnou věc. Dokonce bývají označováni za svaté.

Někteří členové Incelu prohlašují násilí za jedinou cestu, jak se postavit proti společenskému útlaku, jemuž jsou vystaveni. Existuje i buňka Incelu, která přesvědčuje ostatní, že muž má právo znásilnit ženu, která odmítne jeho sexuální nabídku. Takovou situaci označují za „znásilnění naruby“ – psychologický fenomén, který vnímají pro muže za stejně zničující, jako je znásilnění samotné pro ženu.

Ideologičtí členové incelu v posledních jednadvaceti letech podnikli několik vražedných útoků. USA proto v roce 2018 zařadila Incel na seznam teroristických skupin.

V subkultuře Incel se objevují nebezpeční radikálové, kteří schvalují, propagují a uchylují se k násilí

Druhá strana Incelu aneb nic není černobílé

Jakkoliv Incel ve svých projevech představuje potenciální i skutečné riziko, neměli bychom zapomínat na to, že vznikl jako podpůrná skupina a mnohdy tak i funguje.

„Nazval bych to podpůrnou skupinou pro muže, kteří jsou buďto panicové, osamělí nebo mají problémy navázat romantický vztah. (...) Nadáváme na náš mizerný genetický materiál, špatnou stavbu kostí, ustupující vlasy (někteří z nás už plešatí) apod., takže viníme spíše přírodu než Chady a Stacies. (...)

Objevují se mezi námi minoritní hlasy, které to [násilí] podporují, ale já myslím, že se musíme násilí a nenávisti v naší komunitě zbavit. (...) Neřekl bych, že jsme nebezpeční, protože drtivá většina lidí, které jsem v komunitě potkal, jsou dojemní, plaší muži, kteří by neublížili mouše. Myslím, že bychom se měli soustředit na důležitější věci, jako je například téma duševního zdraví.“

Jack Peterson, zakladatel skupiny Incelcast

Členové Incelu

Podle výzkumů je členů Incelu něco mezi tisíci a sta tisíci. Jedná se primárně o bílé muže, hlavně ve věku pozdní adolescence až do 25 let, a to primárně z Evroamerického prostoru.

Jiní výzkumníci poukazují na to, že důkazy jsou neprůkazné a že nemáme nejmenší tušení, kolik příznivců Incelu je, ani jaká je jejich rasa, věk aj. Nevíme, jestli trpí fyzickým postižením či mentální chorobou a obecně o nich máme málo informací.

Ačkoliv existují i čistě ženské komunity Incelu, do mužských skupin ženy často nemají přístup, respektive jsou do nich přibírány jenom ženy s tělesným postižením nebo natolik „ošklivé“ (podle názorů členů komunity), že skutečně nemají šanci najít si sexuálního partnera.

Incel je od roku 2018 považován v USA za teroristickou skupinu

Vznik Incelu

I když Incelu dominují bílí muži, u jeho vzniku paradoxně stála žena, kanadská studentka Alana, která v roce 1993 vytvořila webovou stránku, na níž diskutovala svoji nedobrovolnou abstinenci od sexuálního života.

V roce 1997 se objevil název INVCEL, který byl zkrácen na Incel. Jenže Alana si postupně uvědomila, že je bisexuálka, vyrovnala se se svojí sexualitou a skupinu v roce 2000 opustila.

Alana chtěla vytvořit inkluzivní komunitu, v níž lidé mohou sdílet své sexuální deprivace a frustrace způsobené jejich nízkými sociálními schopnostmi, marginalizací a duševními chorobami. Ale realita nabrala jiný směr.

„Rozhodně to nebyla skupina chlapů vinící ženy za všechny své problémy. To je jen velice smutná tvář, kterou má fenomén dneska.“

Alana, 2018

Komunita se postupně rozdrobila na více diskuzních fór, ale zatímco některá se snažila o moderaci a netrpěla nenávistné komentáře, jiné tak striktní nebyly. A protože nejlepší způsob, jak si získat na fóru pozornost, byly nenávistné a agresivní komentáře, Incel se rychle sklouzl po tobogánu hate-speech a radikalizoval se.

Od roku 2000 se množí případy, kdy ideologičtí členové Incelu zaútočili na veřejnost a zabili několik lidí: počínaje Georgem Sodinim, který začal střílet v LA fitness clubu, zabil 3 ženy a 9 dalších lidí zranil, až po Jake Davisona, který v roce 2021 zastřelil 5 lidí a potom sebe.