Monogamie

Monogamie je výhradní soužití dvou jedinců. „Výhradní“ v tomto kontextu znamená, že ani jeden z páru není otevřený k navazování dalšího romantického vztahu. 

Původ slova vychází z řeckého mon = sám a gamos = svatba.

Z vědeckého i společenského hlediska má monogamie několik stupňů:

1. Manželská monogamie odkazuje k výhradnímu manželskému vztahu dvou lidí.
2. Společenská monogamie – soužití dvou nesezdaných partnerů v jedné domácnosti.
3. Sexuální monogamie – sexuální soužití dvou lidí bez dalších sexuálních partnerů.
4. Genetická monogamie, tj. když spolu partneři mají i děti.

Kromě toho se dá manželská monogamie rozlišit na 2 kategorie:

• Klasická monogamie – partneři se vzali jako panna a panic a zůstávají svými jedinými výhradními sexuálními partnery až do konce života. Po smrti partnera vstupují do dobrovolného celibátu.
• Sériová monogamie – v západní kultuře je dnes nejobvyklejší. Lidé mají pouze jednoho partnera najednou, ale pokud se rozejdou/rozvedou, vstupují do jiných monogamních vztahů. 

Opakem sériové monogamie je polygamie (která ovšem není na manželské úrovni legálně možná).

Historický vývoj monogamie

Monogamie není přirozená (tj. není biologicky daná, nýbrž vytvořená společensky). Ze 4 000 druhů savců vytvářejí trvalejší dvojice jen 3 % z nich. Monogamie, tak jak ji praktikují lidé, v přírodě prakticky neexistuje.

Monogamie v prvobytně pospolné společnosti

Za 300 tisíc let lidské historie jsme po 90 % času monogamii s největší pravděpodobností nepraktikovali. Antropologové tak alespoň usuzují z pozorování současných kmenů, které žijí na úrovni prvobytně pospolné společnosti.

V prvobytně pospolné společnosti (v období lovců a sběračů) žili lidé v komunitách. Kmen se staral o všechny potomky. Kdo je biologická matka/otec, nebylo tolik důležité. 

Kmen Bari z Venezuely žije na úrovni lovců a sběračů.
Za otce dítěte považuje každého muže, který spal se ženou v období těhotenství. 

Změna ve vnímání monogamie

Změna nastala před 10 tisíci lety, v době zemědělské revoluce. Kmeny se začaly usazovat, jedinci si začali více chránit svůj majetek. Důležité nebylo jenom vlastnictví věcí a půdy, ale svým způsobem i lidí.
Spojováním rodů a plozením dětí si zemědělec zajišťoval pracovní sílu, díky níž mohl efektivněji obdělávat pole a množit majetek. Najednou začalo být výhodnější tvořit monogamní svazky. 

Manželství a láska

Po celá staletí byla svatba primárně ekonomickým svazkem. Teprve v 18. století se začala výrazněji prosazovat myšlenka, že svatba by měla být z lásky. Tehdy se také začaly objevovat první teorie o evoluční biologii, které stanovily společenskou úlohu muže a ženy – muže jako dobyvatele, ženy jako pečovatelky.   

Historicky je mnohem častější, že muži měli více partnerek (milenky, prostitutky), zatímco ženy musely většinou zůstávat věrné. To mohlo být dáno: 

• patriarchální orientací společnosti a útlakem žen
• biologicky (muži jsou vybavení k tomu, aby mohli plodit děti prakticky neustále, zatímco ženy tak mohou činit jenom během několika dní v měsíci),
• kombinací obojího

Ve většině kultur historie platilo, že nevěra prošla spíše muži než ženě 

Monogamie v budoucnu

Monogamie prošla mnoha proměnami. Mohla být užitečná a překrásná, mohla být (a stále je) vynucována, může být destruktivní. Výzkumy naznačují, že čím dál víc lidí ze Západu je otevřeno nemonogamním vztahům (až 1/3 Američanů!). S tím, jak se vyvíjí lidská společnost, se vyvíjí i lidská sexualita.

Lidé se biologicky nevyvinuli k tomu, aby byli sexuálně monogamní, ale v historickém společenském zřízení, které jsme vytvořili, byla monogamie nejpraktičtější a nejlogičtější.  Moderní svět nám nabízí možnosti, které jsme dříve neměli. Monogamie už nemusí být nejlogičtější, ale pořád je to jedna z možností.