Co je skarifikace?

Skarifikace čili jizvení je prastarý způsob zdobení lidské kůže. Označuje větší škálu různorodých metod, jimiž jdou způsobit jizvy na lidském těle.

Skarifikace je často součástí rituálů, uměleckým zdobením těla, ale může to být i BDSM hra či znak romantického závazku. 

Jizvy vám mohou zůstat i po příliš náruživých sexuálních hrátkách. Na rozdíl od nich je ale skarifikace záměrná – jizvy jsou vytvářeny úmyslně tak, aby na člověku zanechaly nějakou značku.

Metody skarifikace

Mezi základní metody skarifikace patří:

• Abrasion (dření) – jizvy jsou do kůže vydřeny (např. smirkovým papírem)
• Branding (cejchování, pálení) – vypalování značek do kůže
• Cutting (řezání) – vyřezávání ornamentů za pomoci žiletek, čepelí aj.
• Etching (leptání) – rány jsou do těla vyleptány za pomoci žíravé látky
• Laser – v současnosti jde ránu do těla vypálit i laserem
• Scratching (škrabání) – jizvy jsou způsobené nehty a vyškrabáváním

Ukázky tradiční skarifikace 

Skarifikace v BDSM

Vyřezat si milostnou značku do těla může být velice romantické gesto páru, který si slibuje věčné zaslíbení. Se skarifikací se většinou pracuje v rámci BDSM, kdy Dominant způsobuje jizvy svému subovi.

Zatímco v umělecké skarifikaci se klade hlavní důraz na estetiku jizev a jejich konečné vzezření, BDSM má blíže k cejchování – k zanechávání značek, které suba označují jako majetek jeho Pána.

Značky mohou také subovi připomínat významné okamžiky a zážitky (např. první anální sex, posunutí vlastního prahu bolesti v závěsné bondage aj.).

Skarifikace je obvykle velice bolestivá, ale zároveň se při ní do těla vylučují endorfiny, které mohou člověka přivést do stavu určité extáze. Skarifikace v sexu má rozhodně blízko k sadomasochismu.

Popáleniny od cigaret jsou asi nejjednodušší formou cejchování, na kterou v BDSM můžete narazit

Co vzít v potaz, než se pustíte do skarifikace

Jakkoliv si zraňovat tělo je potenciálně nebezpečné. Člověk, který na vás provádí skarifikaci, by měl dobře znát lidskou anatomii. Měl by vědět, kam řeže, škrábe, pálí aj. Navíc by měl být dobře obeznámen s technikou, kterou používá.

Jizvy se v průběhu času mění. Vyblednou a přiblíží se přirozené barvě vaší kůže. Na rozdíl od tetování se těžko určuje, jak budou nakonec vypadat – některé jizvy se totiž zahojí ploše, jiné budou vystouplé.

Kvalitu jizvy ovlivňují:

1) Skarifikátorovy schopnosti (hloubka rány, pevnost tahu aj.)
2) Následná péče. Na rozdíl od tetování chcete jizvu dráždit, abyste zvýšili šanci, že se zahojí vystouple. Zároveň ji ale chcete udržovat čistou, aby se do rány nedostala infekce.
3) Umístění. Nejlepšího výsledku dosáhnete na místech, kde má kůže stejnou tloušťku a hrubost. Dělat pěkné jizvy na přechodech kůže je nesmírně náročné.
4) Genetika. Podle vaší barvy kůže může šikovný umělec vybrat tu nejvhodnější techniku.

Hojení jizvy po skarifikaci může trvat celé měsíce

Některé jizvy po čase vymizí či vyblednou, ale do skarifikace byste měli jít s vědomím, že je natrvalo. Aby jizva byla větší a zajímavější, tak jsou rány často opětovně otevírány, čímž se prodlužuje doba hojení, která může trvat i několik měsíců. Tím se samozřejmě zvyšuje riziko infekce a dalších komplikací.

S ohledem na trvalost jizev může být bezpečnější pořídit si tetování, které je některými autory také považováno za jednu z metod skarifikace (koneckonců, při tetování také rozrýváte vrstvy kůže).