Zoofilie, zooerastie, sex se zvířaty

Zoofilie je označení blízkého romantického vztahu či sexuální přitažlivosti člověka ke zvířeti. Může zahrnovat i erotické fantazie nebo snahu o skutečný sexuální kontakt (bestialitu).

V naší kultuře je citový vztah ke zvířatům hluboce integrován, takže ty projevy zoofilie, které nezahrnují genitální aktivity, nejsou považovány za příznak deviace nebo nějaké zvláštní identity.

Zoofilie vs. sodomie (bestialita)

Termín zoofilie slouží pro vyjádření vztahu ke zvířeti, tedy náklonnost, sexuální přitažlivost a erotické fantazie. Sodomie (bestialita) se pak používá pro označení samotného sexuálního aktu (veškeré sexuální aktivity sloužící k uspokojení člověka). Jednoduše řečeno - sodomie označuje praxi (něco, co lidé skutečně dělají), zatímco zoofilie označuje to, co lidé cítí, co si představují a jaké mají pocity. Ne každý sodomita je zoofil a naopak.

Podle některých amerických výzkumníků lze zoofily dělit na dva tábory: sodomity, kteří zvířata znásilňují a jednají proti jejich vůli, a zoofily, kteří mají se zvířaty emocionální a sexuální vztah. Samotní zoofilové používají termín zoofil pro označení jedince, který zvířeti přináší potěšení, dbá na jeho emoce a spokojenost a věří, že má zvířecí souhlas k sexuálnímu styku. Termín sodomita používají pro označení jedince zaměřeného pouze na vlastní uspokojení.

Zoosexualita

Zoofilové, kteří mají se zvířaty emocionální a sexuální vztah bývají někdy nazýváni jako zoosexuálové, což je termín označující sexuální orientaci vůči zvířatům. Podle některých odborníků by se zoosexualita měla zařadit vedle heterosexuality, homosexuality, bisexuality a pansexuality, jiní však zoosexualitu považují za sexuální úchylku.

Je třeba rozlišovat zoofilní orientaci, která znamená vrozenou a trvalou sexuální preferenci zvířete jako preferovaného sexuálního objektu, a zoofilní chování, které může mít jinou příčinu než vrozenou dispozici (např. dlouhodobý pobyt v opuštěné oblasti, kdy zvíře nahradí kontakt s lidským protějškem).

Orientace na druh

Zoofilové většinou necítí blízký vztah ke všem zvířatům, namísto toho jsou přitahováni pouze určitými zvířecími druhy, často pouze jedním konkrétním. Proto mohou být zoofilové nazýváni také podle druhu, který je přitahuje, například jako kynofilové (přitahují je psovité šelmy), gatofilové (přitahují je kočkovité šelmy) či hipofilové (přitahují je koně) apod.

Zvláštním typem zoofilie je formikofilie (lat. formica = mravenec), kdy je sexuální zájem soustředěn na malé živočichy a hmyz.

Zooerastie – exkluzivní sexuální orientace na zvířata

Zooerastie (z latinského zoo = zvíře, erastus = milovaný) je synonymem zoofilie. Vědci tento název občas používají k zařazení člověka, kterého vůbec nevzrušují lidé, pouze zvířata. Člověk s touto orientací se dobrovolně rozhodne nevyhledávat lidského partnera a žít pouze s partnerem zvířecím.

Venkovská a městská zoofilie

Podle sociologického hlediska lze rozdělit zoofilii na venkovskou a městskou. Venkovskou zoofilii provozují podle výzkumů duševně omezení nebo osamělí lidé. Pohlavní styk se zvířaty provozují tito lidé z nutnosti, na zvířatech jim většinou nezáleží a proto zvířeti nemají problém ublížit. Do této skupiny spadá sex s ovcemi, kravami, kozami ale i slepicemi. Seriózní výzkumy z USA uvádějí, že občasnou zoofili pěstuje až 10 % amerických farmářů.

Zoofilii městskou vykonávají lidé s plným vědomím perverzní povahy svých činů a sexuálními partnery jsou jim většinou psi (kynofilie), ke kterým mají často blízký romantický vztah. Při pohlavním styku se zvířetem většinou dbají na pocity a blaho zvířete - snaží se zvířeti nijak neublížit. Jedna učebnice soudního lékařství na toto téma uvádí, že osamělé ženy chovají psy ke třem účelům: 1. pro radost; 2. k přímé souloži; 3. k olizování zevních rodidel.

Klasifikace zoofilů (podle dr. Anil Aggrawala)

1. Role-play zoofilové - lidé, kteří nikdy neměli sex se zvířaty, ale vzrušuje je představa sexu s lidmi, kteří předstírají, že jsou zvířata (této praktice se říká furry sex a lidé se označují jako furíci)
2. Romantičtí zoofilové - chovají zvířata jako domácí mazlíčky pro psychosexuální stimulaci, aniž by s nimi měli jakýkoli sexuální kontakt.
3. Zoofilní fantasté - fantazírují o sexuálním styku se zvířaty, ale zůstávají pouze u představ.
4. Hmatoví zoofilové - jsou sexuálně vzrušení z hlazení a mazlení se zvířaty, případně z dotýkání se jejich genitálií, ale nemají se zvířaty sexuální styk.
5. Fetišističtí zoofilové - mají doma různé části zvířat (zejména kožešiny), které používají jako klíčové erotické podněty při sexuálních aktivitách (obvykle při masturbaci).
6. Sadističtí sodomisté - získávají sexuální vzrušení z mučení zvířat, ale nemají se zvířetem pohlavní styk (zoosadismus).
7. Oportunní zoosexuálové - lidé, kteří běžně provozují sex s lidmi, ale pokud by se jim naskytla příležitost, měli by sex i se zvířetem.
8. Regulérní zoosexuálové - dávají přednost sexu se zvířaty před sexem s lidmi (ale jsou schopni mít sex s oběma). Tito zoofilové provozují širokou škálu sexuálních aktivit se zvířaty, ale zároveň je i milují na emoční úrovni.
9. Vražední sadisté - ti, kteří potřebují zabíjet zvířata, aby s nimi měli sex. Ačkoli jsou schopni mít sex se živými zvířaty, potýkají se s neukojitelnou touhou po sexu s mrtvými zvířaty.
10. Exkluzivní zoosexuálové - mají sex pouze se zvířaty.

Sex se zvířaty a právo v ČR

Vlastní pohlavní styk se zvířaty podle platné české legislativy trestný není. O trestný čin se jedná až ve chvíli, kdy je prokázáno jejich týrání podle zákona č. 246/1992 Sb. (na ochranu zvířat proti týrání). Pachatelé těchto činů bývají případně obviněni z porušení jiných zákonů, např. poškozování cizí věci, či narušování domovní svobody).

V České republice je trestná výroba a šíření pornografických materiálů popisujících, zobrazujících nebo jinak znázorňujících pohlavní styk se zvířetem. Podle § 191 zákona č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník) může být osoba, která se dopustí výše uvedeného, potrestána odnětím svobody až na jeden rok. Naopak držení takovýchto materiálů zákon neporušuje (resp. jej zákon nevzpomíná).