Rákosky jsou asi nejtypičtějším výpraskovým nástrojem v dějinách lidstva. Je tomu tak samozřejmě proto, že je snadno dostupná a zároveň velmi účinná. Vždyť i v českých školách se používala k trestání nezvedených žáčků ještě ve 20. století.
Rákoska je většinou rovný hladký klacík o délce cca 80cm a šířce 0,8–1,2cm. Obecně platí, že čím užší průměr, tím je rákoska štiplavější. Naopak, čím silnější rákoska je, tím je pádnější a má větší sklon dělat modřiny.
Rákosky byly tradičně vyráběny z přírodních materiálů. V našich zeměpisných podmínkách se používaly hlavně lískové nebo vrbové proutky. Z exotičtějších materiálů jsou známé hlavně rákosky z ratanu nebo pedigu.
Setkat se můžete i s rákoskami z bambusu, ale jejich používání se příliš nedoporučuje. Bambus rád praská a ostrá hrana praskliny může při úderu na těle vypláceného nadělat opravdu nehezkou paseku.
Kromě klasických rovných rákosek existují i vylepšené s rukojetí buď vyrobené jako držadlo z kůže, nebo s koncem rukojeti zahnutým do obloučku – tzv. španělky.
Jelikož doba pokročila, můžeme se setkat i s rákoskami z umělého hmoty. Velmi oblíbené jsou rákosky z ertalonu, jelikož je pružný a trvanlivý zároveň.
Co nepoužívat jako rákosku:
- Nikdy nepoužívejte jako rákosku cokoli natřené lakem! Lak se při dopadu na tělo štípe, štěpinky se zabodávají do kůže a mohou následně hnisat. Pokud chcete, aby váš oblíbený proutek dobře pružil a krásně se leskl, natřete jej olejem, ideálně za studena lisovaným.
- Pro výprask také není vhodné cokoli s kovovým jádrem (např. anténky od auta). Hravosti se samozřejmě meze nekladou, ale na zdraví vypláceného protějšku by se mělo myslet vždy v první řadě a předměty této konstukce jsou zvláště v nezkušených rukou nesmírně nebezpečné.
Pokud Vás erotické výprasky zaujaly, můžete si o nich více přečíst třeba v článku Jak být lepším mrskačem.
Související zdroje
- Wikipedia.org – Caning (historie rákosky)
- Kinkly.com – Caning (materiály rákosek)