Co je syfilis, příjice, lues?

Syfilis (též příjice či lues) je nejstarší známé pohlavně přenosné onemocnění. Toto onemocnění způsobuje bakterie zvaná Treponema pallidum, která vstupuje do těla přes sliznice.

Slovo syfilis bylo vytvořeno italským básníkem Girolamo Fracastoro.

Jak se přenáší syfilis?

Syfilis se šíří nechráněným vaginálním, análním či orálním sexem - tento typ syfilidy se proto nazývá získaná syfilis. Pokud je syfilidou nakažena těhotná žena, může syfilis přenést na plod - vrozená syfilis.

Bakterie Treponema pallidum do organismu pacienta proniká skrze kůži či sliznice. Její rezistence je však nízká a při pobytu mimo lidské tělo rychle umírá, čemuž přispívají nejen okolní kyslík a teplota vyšší než 39° C, ale i zředěné roztoky běžných dezinfekčních prostředků. Z toho důvodu je přenos prostřednictvím toaletních prkének nebo sdílených předmětů ojedinělý.

Kromě výše zmíněných způsobů je možný také přenos z nastávající matky na její plod během těhotenství (transplacentárně) nebo přímo při porodu. V takovém případě se hovoří o kongenitální syfilis, která může dětem způsobit různé vývojové vady. Možný je pak i přenos prostřednictvím mateřského mléka.

Syfilida se může šířit také krevní cestou, kde nejohroženější skupinu představují narkomani. Nemusíte se však bát, že by došlo k nákaze prostřednictvím krevní infuze. V dnešní době je totiž krev dárců na příjice důsledně testována.

Syfilis – příznaky jednotlivých fází

První fáze (primární příjice)

V první fázi patří mezi projevy syfilis bezbolestný tvrdý vřed (známý jako primární syfilitický vřed), který se objeví v oblasti vstupu infekce do těla - obvykle po 2-4 týdnech od nakažení, nejčastěji tedy v oblasti pochvy, análního otvoru, na penisu či v ústech. Příznaky mohou bez léčby samy pominout, ale bakterie v těle zůstává.

První fáze je cca 75 % celkového času nemoci.

Syfilis se projevuje jako bolestný tvrdý vřed

Druhá fáze (sekundární lues)

Během 8-12 týdnů nastanou příznaky podobné chřipce - nevolnost, mírně zvýšená teplota, nechutenství, bolesti hlavy, svalstva a kloubů. Mnohem významějším projevem příjice jsou rozsáhlé nesvědivé vyrážky na kůži i na sliznicích. Vyrážka se objevuje po celém těle, nejčastěji však v oblasti genitálu, na chodidlech a dlaních.

Příznaky mohou vymizet bez léčby, ale bakterie v těle stále zůstává. V tomto období je syfilis velmi infekční.

Období latence

Nyní se syfilis stává chronickou nemocí, infekčnost nemoci je již velmi nízká, toto období se rozkládá od pěti do dvaceti, až třiceti let.

Třetí fáze (terciární syfilis)

Postihuje zhruba 30 % nemocných. Bakterie začíná poškozovat organismus jednou z pěti forem této pozdní syfilidy. Může se jednat o gumózní, kardiovaskulární nebo neurosyfilistickou formu, případně progresivní paralýzu nebo tabes dorsalis. V poslední fázi syfilidy může docházet k závažným poruchám osobnosti a demenci, nemoc již zasahuje i životně důležité orgány (srdce, mozek), v této fázi může končit i smrtí.

Test na syfilis

Určit podle raných příznaků syfilis je velice obtížné. Pro potvrzení je nutné udělat krevní testy nebo přímou vizuální kontrolu za využití mikroskopie. Pokud je syfilida diagnostikována včas (ideálně však v první fázi) je vysoká šance na uzdravení bez trvalých následků.

Vzhledem k závažnosti onemocnění je vyšetření na přítomnost syfilidy nutné nejen v případě podezření, že by se mohlo jednat o danou chorobu, ale také v rámci prenatální péče o těhotnou ženu, u dárců krve, tkání i orgánů, v rámci předoperační přípravy a při hospitalizaci.

Léčba syfilis

Každá její fáze je léčitelná. Pokud není léčená končí obvykle smrtí infikovaného. Pokud jde o ranou fázi bez závažnějších komplikací, onemocnění je možné léčit prostřednictvím antibiotik. Pacientům je obvykle aplikována jedna dávka intramuskulárního penicilinu G nebo orálního azitromycinu. Další možností jsou pak tetracyklin a doxycyklin, jejichž podávání se ovšem nedoporučuje u těhotných žen (hrozí riziko poškození plodu). Penicilin je vhodnou léčbou ve všech třech stádiích nemoci, přičemž se zde liší doba jeho podávání.

V průběhu léčby a během následujících dvou let musí být nemocní bedlivě sledováni a mají povinnost docházet na pravidelné odběry krve, kde se zjišťuje přítomnost bakterie a protilátek.

Cílem léčby je dosažení neinfekčního stavu a zmírnění obtíží, které nemoc doprovází. Pokud jsou v časných stádiích výsledky všech vyšetření u pacienta negativní, může být vyřazen z evidence nemocných. Pokud jsou testy stále pozitivní, člověk musí být pravidelně sledován a vyšetřován ještě po dobu následujících 20 let.

Terapie v pozdním stádiu onemocnění pak sice zamezí jeho dalšímu postupu, má však jen nepatrný vliv na poškození organismu, které nemoc již pacientovi způsobila.