Rape, neboli česky znásilnění, je sexuální akt provozovaný člověkem bez souhlasu druhé osoby, na které je prováděn. Jde samozřejmě o trestný čin, jehož skutkovou podstatu plně popisuje § 185 trestního zákoníku České republiky.
Původ anglického slova rape nalezneme v latinském rapere, což v překladu znamená „chopit se“, nebo „získat silou“. Původně mělo slovo širší význam a v historii znamenalo mimo jiné také zajmutí osoby za účelem zotročení.
I dnes najdeme pro slovo rape jiný, než sexuální kontext. Například ničení životního prostředí je anglicky označováno jako „raping the earth“. V češtině má však slovo znásilnit jeden hlavní význam, a to ten sexuální.
Ve společnosti panuje většinový názor o tom, že znásilnění je zpravidla vždy prováděno mužem na ženě. Situace je však ve skutečnosti jiná a oběťmi znásilnění se stávají často také muži. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že až do roku 2001 byl u nás trestný čin znásilnění klasifikován pouze jako nucený pohlavní styk muže na ženě. Veškeré ostatní případy byly klasifikovány pouze jako omezování osobní svobody.
Trestní zákoník a znásilnění
Podle § 185 trestního zákoníku můžete být za znásilnění (vaginální, anální, orální, ale např. i osahávání) odsouzeni k odnětí svobody na 6 měsíců až 18 let podle závažnosti přestupku. Trestná je i příprava samotného činu.
§ 186 navíc definuje sexuální nátlak. Pokud člověka donutíte „k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování“, můžete být potrestáni odnětím svobody na 6 měsíců až 16 let.
Znásilnění jako součást fantazií
Podle výzkumů má sexuální fantazie zahrnující sexuální násilí a znásilnění 37 – 62 % žen. Vědci mají podezření, že číslo je ve skutečnosti ještě vyšší, neboť ženy se zdráhají k tomuto druhu fantazií přiznat.
Jako žena to mohu vysvětlit. Když žena sní o tom, že by byla „znásilněna“, nikdy nepomyslí na někoho, kdo by ji sexuálně nepřitahoval. Nenajdete ženu, která by snila o tom, jak je znásilněna mužem se zkaženými zuby, z něhož čpí alkohol a levná kolínská. To nás nevzrušuje. Na druhou stranu představa, že jsme popostrčeny k něčemu, na čem se kdesi hluboko uvnitř stejně chceme podílet, ale máme pocit, že bychom měly říct ne, abychom nebyly považovány za děvky atd., to je skutečně vzrušující! „Násilník“ je v tomto případě spíše „dominantní sexuální vůdce“. Pokud si to žena užívá a CHCE TO, NENÍ TO ZNÁSILNĚNÍ.
Kromě znásilnění jakožto trestného činu je naprosto přirozené, že celá řada lidí má jako součást sexuálních představ fantazii, ve které se jich někdo zmocní. Někdy jsou fantazie o znásilnění mylně vykládány jako jasný příznak toho, že má daná osoba sklony provést reálné znásilnění. Takové názory však byly mnohokrát vyvráceny a i když je pravdou, že narušení lidé se sklony k sexuálnímu násilí mají rovněž akt znásilnění často ve svých představách, je úplně normální, když o něm fantazírují psychicky zdraví lidé.
- K reálným činům sexuálního násilí mnohem častěji přistupují lidé, kteří představy obsahující znásilnění či sadismus vůbec nemají, a tak si svůj chtíč musí vybít doopravdy. Naproti tomu psychicky stabilní lidé i přes své fantazie nikdy doopravdy netouží po tom, aby je někdo cizí znásilnil.
I když ženy mohou fantazírovat o znásilnění, vždycky je to ideální znásilnění za jejich podmínek a nemá nic společného s realitou
Roleplay aneb hra na znásilnění
Běžnou součástí ozvláštňování partnerského sexuálního života je roleplay. Jde o hraní rolí v předem dohodnutém scénáři, který teoreticky nemá žádné konkrétní hranice a jeho náplň závisí na kreativitě obou partnerů. A právě znásilnění nebo navození pocitu sexuálního násilí a odevzdání/zmocnění se patří k naprosto standardním praktikám při roleplay.
Dalo by se říci, že jde primárně o součást dominantně-submisivních praktik, avšak s tím rozdílem, že při snaze o navození scénáře znásilnění pramení hlavní sexuální vzrušení z přijetí skutečnosti, že onu druhou osobu, kterou partner znásilňuje, nebo která jej znásilňuje, vůbec nezná.
- Jako při každé roleplay samozřejmě musí být splněno několik základních pravidel, a to především souhlas všech zúčastněných se scénářem a volba záchranného hesla (safeword) pro případ, že se někomu přestane vývoj sexuální hry líbit.
Jak si zahrát na znásilnění
- Proberte se svým partnerem, co vás na hře na znásilnění láká, proč se vám líbí.
- Stanovte si, co byste chtěli a nechtěli zažít, co se vám líbí a nelíbí, jaké jsou vaše limity a hranice. Domluvte si bezpečné slovo!
- Ujasněte si scénář. Učitel trestající drzou žačku? Manžel mstící se nevěrné manželce? Lupič, který v bytě narazil na nečekané překvapení? Není k zahození se domluvit i na tom, jak poznáte, že je hra u konce.
- Sežeňte si vybavení.
- Útočník možná bude potřebovat kuklu nebo masku, pouta, provazy, roubíky, roztahovací tyče aj.
- Oběť by se zase mohla obléci do pěkného kostýmku v závislosti na scénáři.
- Až bude po celém zážitku, nezapomeňte na aftercare (následnou péči o "znásilněného").
- Nakonec si o všem spolu promluvte, vyjasněte si, co se vám líbilo a nelíbílo a jestli to v budoucnu chcete zkusit znovu.
Mýty spojené se znásilněním
I v dnešní době bohužel stále existuje celá řada mýtů a výmluv, kterými se pachatelé, páchající sexuální násilí, často snaží zbavit odpovědnosti za své chování.
Jedním z nejčastějších mylných předpokladů je domněnka, že se oběti po nějaké době začne sex líbit. U drtivé většiny všech lidí je přinejmenším ve střízlivém stavu sexuální akt otázkou volby, kde existují odpovědi ano a ne, které je bezpodmínečně nutné vždy respektovat. Ať jsou sexuální fantazie jakékoliv, opravdové znásilnění nemá nic společného se sexem ani sexuálním vzrušením. Jde o čistý akt násilí a ponížení, jehož nevyhnutelným následkem bývá psychické trauma, které může vést až k tzv. genitálnímu strachu, tedy fobii z pohlavního styku.
Rovněž není v žádném případě možné vymlouvat se na skutečnost, že oběť sexuálního násilníka sváděla například vyzývavým oblečením nebo že si nemohl nijak pomoci. Od každé dospělé a trestně odpovědné osoby se očekává dostatečná vyzrálost, stejně jako schopnost kontrolovat své základní pudy, a to včetně těch sexuálních.
Dnešní párty život mladých lidí poskytuje sexuálním agresorům šanci svou vyhlídnutou oběť otupit pomocí drog či alkoholu, aby ztratila zábrany nebo z jiného důvodu (např. spánek) nemohla jakkoliv se sexuálním aktem nesouhlasit. Některá sedativa zároveň způsobují výpadky paměti a mohou znemožnit identifikaci pachatele či vzpomínky na samotný akt znásilnění. I zde je ovšem nutné dodat, že za všech okolností jde veškerá vina opět na hlavu agresora, neboť záměrně využil změněného stavu vědomí oběti.
Související zdroje
- Ropeconnections.com – Consensual Non-Consent: How To Play Rape Your Partner (jak si zahrát na znásilnění)
- Vice.com – When Rape Survivors Have Rape Fantasies (staatistiky o sexuálních fantaziích)
- Wikipedia.org - Znásilnění (definice pojmu, právní pohled)
- Wikipedia.org - Rape fantasy (fantazie o znásilnění a roleplay)