Co je onanie, masturbace, ipsace?

Pojmem onanie se zpravidla označuje sexuální sebeuspokojování/sebeukájení – tedy manuální stimulace pohlavních orgánů za účelem vzrušení, potažmo orgasmu.

Odborně se taktéž používají synonyma masturbace a medicínský pojem ipsace. Pro onanii existují také vulgární názvy jako honění u mužů a prstění u žen nebo také obecný pojem „udělat si dobře/udělat si to“.

Posedlost masturbací třeba i na úkor pohlavního styku je považována za sexuální odchylku nazývanou onanismus.

Vzájemná a společná onanie

Onanie je zpravidla jakožto akt intimního sebeukájení provozována o samotě, avšak velmi často provozují partneři například tzv. společnou nebo vzájemnou masturbaci. Při této sexuální praktice se buď každý partner věnuje pouze svému tělu a onanující partner slouží jen jako objekt pro umocnění vzrušení a rozkoše, nebo se partneři bez jakéhokoliv pohlavního styku navzájem ukájejí jen pomocí rukou.

Někdy může vzájemná masturbace stejně jako líbání u hravých partnerů, kteří vzájemně znají svá těla a erotogenní zóny, vyústit v mnohem intenzivnější sexuální zážitek, než jaký zažívají při běžném pohlavním styku.

Etymologie pojmů

Onanující žena

Každý odborně používaný název má svou etymologii. Slovo onanie má svůj původ ve Starém zákonu Bible u postavy Onana, kterého Bůh odsoudí za přerušovaný sex a plýtvání semenem.

Ipsace zase pochází z latinského slova ipse, což v překladu znamená sám.

U pojmu masturbace není jeho původ jednoznačný. Mohl vzniknout složením latinských slov manus (ruka) a stupro (zhanobit, zprznit, znásilnit), nebo také spojením slova mas (muž) se slovem turbare (vzrušit, porušovat).

Lidé začínají onanovat už jako děti

První zkušenosti s masturbací zažívá většina lidí již ve velmi útlém věku. Děti zpravidla netuší, co samotná onanie znamená a k čemu ve svém principu slouží, nicméně obě pohlaví dříve či později zjistí, že jejich pohlavní orgány jsou velmi citlivé na dotyk, což zpravidla časem přejde v plnohodnotnou onanii. Takový postup nenastává vždy u všech dětí a dospívajících.

Překážkou k masturbaci může být například náboženská víra zakazující před sňatkem jakýkoliv sexuální život, ale velmi obvyklým jevem je také stud ze svého vlastního těla, který se častěji vyskytuje u dívek a je přirozenou překážkou k experimentování s masturbací.

Masturbující chlapec: Ilustrace má pomoci rodičům vysvětlit dětem, jak správně masturbovat.

Masturbující dívka: Ilustrace má pomoci rodičům vysvětlit dětem, jak správně masturbovat.

Dějiny masturbace

Onanující satyr na řecké keramické nádobě z 6. století před naším letopočtem

Pokud bychom hledali vůbec nejstarší sexuální projev našeho lidského druhu, velmi pravděpodobně narazíme kromě pohlavního styku i na první doložené masturbační návyky již v prvním období doby kamenné.  Některé pravěké skalní malby jednoznačně zobrazují nejen masturbaci, ale také kamenné nebo dřevěné masturbační pomůcky nápadně připomínající mužský penis. Na pradávný původ masturbace jakožto sexuální techniky odkazuje například i výše zmíněný biblický Starý zákon.

První výraznou revoluci zažila onanie stejně jako mnoho dalších sexuálních praktik v antice, kde byla naprosto běžnou součástí každodenního veřejného života. Je známo, že i filozofové jako Sokrates nebo Platón byli vůči masturbaci svých žáků velmi benevolentní. Antika razila myšlenku, že sexuální potřeby jsou identické s jinými potřebami těla – například hladem nebo žízní – a měly by být stejně jako jiné potřeby ukojeny kdykoliv a kdekoliv.

Středověk a následující století však probíhala ve znamení rostoucí moci církve, což přirozeně znamenalo tabuizaci nejen sexu, ale také jakýchkoliv forem sexuálního sebeukájení, masturbaci nevyjímaje. Známý středověký katolický filozof Tomáš Akvinský ve svých spisech dokonce onanii označil za nejhroznější a neomluvitelné smilstvo, které je ještě horší, než sexuální styk s prostitutkou.

Pás cudnosti

Proto byla masturbace církví velmi tvrdě potlačována, a aby chlapci i dívky neměli možnost prozkoumávat své pohlavní orgány, byli nuceni nosit různé pásy cudnosti a nikdy nesměli při spánku mít ruce pod peřinou. Církev také šířila přesvědčení, že jakékoliv projevy sebeukájení a onanie mají velmi nebezpečné zdravotní následky na lidský organismus.

Zajímavostí je, že mužská a ženská onanie byla historicky chápána velmi odlišně, na čemž měl zřejmě největší podíl historický společenský status žen. Zatímco u mužů masturbace znamenala naprosto normální a příjemnou věc, podivné křeče žen (orgasmus) byly často odborníky spojovány s nemocí nazvanou hysterie (z řeckého hystera – děloha), kterou poprvé popsal už řecký otec medicíny Hippokrates.

V 19. století pak ženská touha po onanii stála ve viktoriánské Anglii také za vznikem prvních, tehdy ještě parou poháněných, vibrátorů.

Moderní pohled na onanii

Pár navzájem si provádějící masturbaci.

Za dnešní svobodný pohled na masturbaci můžeme poděkovat sexuální revoluci, a také pokrokům ve vědě a medicíně, které bezpečně vyvrátili řadu mýtů a pověr týkajících se onanie, čímž se prolomily sexuální bariéry, které po celá staletí bránili lidem obou pohlaví prozkoumávat své tělo a provozovat masturbaci.

Dnes je naopak pravidelná masturbace v rozumné míře u obou pohlaví považována za zdraví prospěšnou a obecně není akt onanie považován za něco nepřípustného, nebo dokonce zakázaného.

U žen slouží masturbace k prevenci infekcí děložního hrdla či močových cest, neboť při vzrušení a orgasmu se z těla v sekretu vyplavují také bakterie. Navíc jsou při orgasmech posilovány svaly pánevního dna. Velmi podobné účinky má masturbace také pro muže – při ejakulaci mohou být mimo jiné vyplaveny i rakovinotvorné látky, způsobující rakovinu prostaty, čímž se u onanujících mužů snižuje riziko tohoto onemocnění.