Homosexualita (z řeckého homo = stejný; sexus = pohlaví) je romantická, erotická a sexuální náklonost k jedincům stejného pohlaví.
Homosexuály rozlišujeme na
Termín gay je ovšem v současnosti využíván jako náhradní termín pro homosexualitu a může být použit i pro ženy.
Tento text se věnuje pohledu na homosexualitu. V samostatném článku se dočtete více o sexuálních praktikách homosexuálů.
Historie homosexuality
S nejstarší zmínkou o homosexualitě se setkáme v Egyptě kolem roku 2 400 ante.
Dva Egypťané jsou na malbě zobrazeni v nejintimnější pozici, jakou egyptské umění dovolovalo – při „eskymáckém polibku“ (nos se dotkne nosu).
Indiánské kmeny v Jižní Americe zase uznávaly koncept „člověka s dvěma dušemi“. Když si jedinec uvědomil, že se v něm skrývá duše opačného pohlaví, dal to svému okolí na vědomí. Společnost ho přijala a zařadila ho mezi muže/ženy, podle toho, co preferoval. Když to viděli španělští kolonizátoři, zhrozili se a pokusili se „sodomitskou“ tradici vymýtit.
O homosexualitě psali i starověcí čínští učenci, akceptovali ji i indičtí hinduisté.
V islámském světě je ovšem homosexualita přísně zakázaná a křesťanský svět se k ní po mnoho let stavil odmítavě.
Postoj předindustriálních kultur k homosexualitě
Historici a etnografové zkoumali 42 předindustriálních kultur (tj. před lety 1750 dál).
- 41 % z nich homosexualitu silně odmítalo.
- 21 % ji akceptovalo nebo ignorovalo.
- 12 % koncept homosexuality neznalo.
Homosexualita v Evropě
Pro muže v antickém Řecku bylo normální věnovat lásku ženám a mladým chlapcům (tzv. pederastie). Mělo to dvě výhody – starší muž byl mladému učitelem a zároveň to přispívalo kontrole porodnosti.
Antický Řím se k homosexualitě stavěl také otevřeně. Skoro každý římský císař měl svého milence. Teprve křesťanský císař Theodosius I. v roce 390 vydal první zákony zakazující homosexualitu.
Vztah k homosexualitě se lišil napříč Evropou, v polovině 13. století byla ale zakázaná ve většině evropských zemí pod trestem smrti.
Pouze mužská láska
Je zvláštní, že jakkoliv se v historii objevují zmínky o mužské homosexualitě, o ženské homosexualitě se prakticky nemluví. Jendou z mála výjimek je řecká básnířka Saphó.
Moderní homosexualita
Osvícenská Francie už v roce 1791 (tj. za dob Velké Francouzské revoluce) zrušila zákaz homosexuality. Trvalo to ale ještě skoro sto let, než v Německu vznikla první organizace bojující za práva homosexuálů.
Napříč 20. stoletím se pak úsilí o zrovnoprávnění homosexuálů šířilo napříč státy západního světa. V roce 1961 byla homosexualita dekriminalizována i v Československu.
Alternativní jména
Homosexualita je moderní termín, který se objevil ve 3. čtvrtině 19. století. Například ve staré češtině se gayům říkalo samcoložníci.
Homosexuálem se člověk rodí nebo stává?
Od okamžiku, kdy vznikl pojem homosexualita, se vědci začali hádat, co předurčuje sexuální orientaci jedince. Jestli je to predispozice vrozená, ovlivněná kulturně, společensky, či výchovou.
Zatím nebylo nedokázáno ani jedno, ani druhé. Většina vědců se přiklání k názoru, že homosexualita není nemoc (jak ji někteří lidé vnímají) a jedince nijak nepříznivě neovlivňuje.
Proto také většina vědců nedoporučuje psychologickou snahu o změnu sexuální orientace, která může vyústit ve vážné psychologické trauma.
Homosexuálita mezi zvířaty
Odpůrci homosexuality často prohlašují, že sex mezi jedinci stejného pohlaví je nepřirozený. Příroda sama nám ale ukazuje něco jiného. Na 1500 druhů zvířat od primátů až po červy má občas homosexuální sklony. U 500 z nich je toto chování zdokumentováno.
Na druhou stranu je zatím známý jenom jediný druh, kde se samci s homosexuálními sklony vyloženě odmítají pářit se samicemi. Jsou jimi ovce domácí.
Homosexualita a náboženství
V Bibli je homosexualita několikrát odsouzena. Jeden příklad za všechny:
„S mužem nebudeš souložit jako se souloží s ženou; je to ohavnost.“ (Leviticus 18:22)
Abrahámovská náboženství (judaismus, křesťanství a islám, tj. náboženství, která alespoň do určité míry uznávají autoritu Bible) proto většinou homosexualitu odmítají. Přistupují k němu ale různě.
Zatímco v muslimských zemích najdou homosexuálové jenom minimum pochopení, Tel Aviv, hlavní město židovského státu Izraele, je považován za hlavní město gayů na Blízkém východě.
Ani různé křesťanské církve nejsou v postoji k homosexualitě jednotné. Jednoznačně ji odmítá např. Apoštolská církev, Římsko-katolická církev nebo Jednota bratrská, otevřenější k ní jsou švédští luteráni, Českobratrská církev evangelická aj.
Ostatní náboženství jsou většinou homosexualitě přístupnější a neodmítají ji, nebo se k ní nevyjadřují.
Kolik je na světě homosexuálů?
Na tuto otázku není lehké odpovědět, hlavně proto, že zdaleka ne každý, kdo je sexuálně přitahován k osobám stejného pohlaví, je ochotný to přiznat.
Průzkum americké organizace Národní byro ekonomického výzkumu z roku 2013 ale naznačuje, že celých 20 % lidí je sexuálně přitahováno k osobám stejného pohlaví.
Byro ovšem přiznává, že výzkumný vzorek není úplně reprezentativní. Jednak se konal jenom v USA, jednak byli respondenti mladší, vzdělanější a liberálnější, než je průměr v americké populaci.
Homosexualita a společnost
Homosexuálově se po staletí museli vyrovnávat s diskriminací ze strany společnosti. Po celém světě existují organizace, které proti takové diskriminaci bojují.
Česká organizace Gay iniciativa v ČR byla rozpuštěna v roce 2006 poté, co byl přijat zákon o registrovaném partnerství. Dnes existuje jenom jako neformální uskupení.
Mezi nejpalčivější otázky, s nimiž se společnost v otázce homosexuálity vyrovnává, jsou tyto:
- Homosexuální svazky. V mnoha zemích homosexuálové bojují za právo na registrované partnerství, potažmo dokonce na manželský svazek.
- Homoparentalita. Mají homosexuálové právo vychovávat děti a jaký to na děti bude mít dopad?
Související zdroje
- Wikipedia.org - Homosexualita (co je homosexualita, historie, náboženský a společenský pohled na homosexualitu)
- Britannica.com - Homosexuality (moderní vývoj homosexuality)